Jak si ryby a ptáci poradili s třpytivým světem pod hladinou

Pod vodní hladinou se setkávají dva odlišné světy. Ryby jsou dokonale přizpůsobené životu ve vodě, zatímco ptáci, kteří se rybami živí, musí překonávat její odpor, ryby překvapit a často se do vody na krátký okamžik ponořit.

Ryby jsou hbité a ostražité. Sledují i to, co se děje nad hladinou a při sebemenším podezření sebou mrsknou a jsou pryč. Ptáci, kteří se rybami živí, proto museli vyvinout nejrůznější techniky, jak je překvapit.

ryba pod hladinou a lovící pták

Ryby jako obyvatelé vodního prostředí

Rybí společenstva obývají velmi rozdílná vodní prostředí, od pramenných stružek až po významné řeky jako jsou Vltava a Otava.

Jednotlivé typy vodních útvarů zahrnují tekoucí vody: potoky, říčky, řeky, plavební kanály, rybniční strouhy a stojaté vody: ledovcová jezera, přehradní nádrže, tůně, umělá jezera, rybníky.

Charakter rybího společenstva ovlivňuje především prostředí, ve kterém ryby žijí. Význam mají chemické vlastnosti vody, její teplota, proudění, množství kyslíku, členitost dna, dostupnost potravy i přítomnost úkrytů a míst vhodných k rozmnožování.

Studentům byl vysvětlen kontext výzkumu ryb pro další vodní živočichy - např. perlorodky říční, bobry evropské či vydry říční.

Výzkum rybích společenstev proto nesleduje pouze samotné ryby. Přítomnost ryb souvisí s celkovým stavem vodního ekosystému a může vypovídat o kvalitě vody i o změnách, které v prostředí probíhají.

Co ryby prozrazují o stavu vody

V neděli 23.11.2025 jsme provedli tři demonstrační odlovy na Mlýnské stoce.

Účastníci byly seznámeni s principem elektrolovu, určovacími znaky jednotlivých ryb, jejich ekologií a vztahem jejich přítomnosti k prostředí Mlýnské stoky.

Krom jedné střevličky východní a mrtvého karase stříbřitého byly všechny ostatní druhy původní.

Přítomnost chráněné vranky obecné a odrostlých parem říčních svědčí o dobré kvalitě vody a rybářském hospodaření.

V terénu lze ryby sledovat různými způsoby. Studenti si vyzkoušeli dvě neinvazivní metody odlovu ryb - elektrický agregát v říčce Černé a zátahovou síť v rybníce U Kovárny.

V rámci cvičení ke kurzu „Hodnocení vlivů na přírodu“ byli studenti seznámeni s rybářským managementem ve správě Jihočeského územního svazu Českého rybářského svazu.

Byly jim ukázány metody odlovu ryb a obojživelníků pomocí pastí a elektrolovu.

Moderní monitoring využívá také environmentální DNA. Zaměřil se na vodní ekosystémy Šumavy, jejich biodiverzitu a moderní neinvazivní metody monitoringu, zejména využití environmentální DNA (eDNA).

Na Noci vědců byl prezentován i aktuální výzkum zaměřený na eDNA.

Ryby v proměněné krajině

Šumavské potoky a říčky bývaly plné života. Křehkou rovnováhu však rozvrátily kyselé deště, které sužovaly Šumavu od padesátých let 20. století, extrémně změnily chemismus vody a život v jezerech i tocích.

Z vrcholových částí pohoří dokonce vodní organismy včetně ryb vymizely.

Říčky a potoky na Šumavě bývaly kdysi plné života. Jejich rovnováhu ovšem zhruba od poloviny minulého století rozvrátily kyselé deště.

Následkem toho ze šumavských vrcholků vodní organismy včetně ryb dokonce zcela vymizely.

Historický stav původních společenstev byl ovlivněn okyselením vody, využíváním povodí a zásahy do toků.

Vývoj a proměny vodních ekosystémů jsou důsledkem přírodních i antropogenních faktorů.

Výsledky unikátního výzkumu jihočeských hydrobiologů vznikly během sledování rybí obsádky na 251 lokalitách na české i bavorské straně Šumavy.

Výzkum se zaměřuje na návrat pstruha obecného do pramenných oblastí Šumavy, genetickou diverzitu, parazity a vliv sádek.

Mezi nejohroženější skupiny ryb v současnosti patří chladnomilné a tažné druhy, včetně pstruha obecného.

mapa sledovaných rybích lokalit Šumavy

Rozdílná prostředí a rozdílné ryby

Odborná exkurze zaměřená na různorodá vodní prostředí Pošumaví a jejich obyvatele ukázala, jak výrazně se jednotlivé lokality liší.

Rothonský potok hostí početnou a stabilní populaci sivena amerického, zatímco Pestřice představuje morfologicky zachovaný tok s přirozenými meandry.

Na Smrčínském potoce byli účastníci seznámeni s vysazováním mníka jednovousého.

Volarský potok ukázal negativní dopady čistíren odpadních vod a komerčních sádek na kvalitu vody.

Schwancenberský kanál je technické spojení mezi povodími, které poskytuje rybám nový habitat, ale je výrazně morfologicky upravený.

U rybníka Hodňov byl zaznamenán výskyt invazního sumečka černého.

Součástí programu byla i návštěva sádek Borová Lada, kde probíhá umělý výtěr pstruha obecného a mníka jednovousého, a kde jsme se seznámili s generačními hejny lipana podhorního a s aktivitami projektu SFJ.

Na horní Vltavě byla navštívena mechanická bariéra, která brání migraci ryb z Lipna a chrání populaci perlorodky říční.

V oblasti Taferlruck se studenti seznámili s metodikami sledování hydrologických a biologických parametrů.

Program zahrnoval také rybí sádky Lindbergmühle, vodní elektrárnu Ering-Frauenstein, rybí přechod na řece Inn, revitalizovanou část Dunaje u Straubingu a elektrolov na Dunaji v oblasti Bogen.

Bobr a proměna vodního prostředí

Bobr je označován jako ekosystémový inženýr díky své schopnosti přetvářet vodní toky stavbou hrází a tůní, čímž zvyšuje druhovou rozmanitost a vytváří nové biotopy pro mnoho rostlin a živočichů.

Bobří stavby pomáhají zadržovat vodu v krajině, zpomalují odtok a přispívají ke zmírňování dopadů sucha i povodní.

Bobří činnost významně ovlivňuje kvalitu vodního prostředí a vytváří podmínky pro existenci mnoha ohrožených druhů v šumavských tocích a mokřadech.

V okolí Olšiny nad rybníkem Olšina bylo možné pozorovat činnost bobra evropského.

Význam bobra evropského spočívá také v jeho roli přirozeného krajinného inženýra.

Ptáci, kteří loví ryby

Ryby představují důležitou potravu pro řadu ptačích druhů. Protože jsou pod hladinou rychlé a pozorně sledují své okolí, musí se ptačí predátoři spoléhat na přesnost, rychlost a překvapení.

Ptáci, kteří se rybami živí, proto museli vyvinout nejrůznější techniky, jak je překvapit.

Někteří ptáci loví z hladiny, jiní se do vody vrhají střemhlav a další dokážou rybu uchopit silnými pařáty při letu těsně nad vodou.

Ledňáček říční

Umění vrhnout se šipkou pod vodu není výsadou mořských ptáků. Ovládají to i ledňáčci, včetně našeho ledňáčka říčního (Alcedo athis).

Na rozdíl od mořských ptáků ale nehledá kořist za letu.

Ledňáček vlnkovaný (Lacedo pulchella) žije v tropických lesích jihovýchodní Asie.

Mezi samci a samičkami tohoto druhu je výrazný rozdíl.

Samci mají kaštanově zbarvenou hlavu s modrým temenem, bílou náprsenkou a zbytek těla je černý s modrými pruhy.

U samiček, které jsou neméně výrazné oproti tomu převažuje rezavě hnědá barva.

Orlovec říční

Orlovec říční (Pandion haliaetus) je právem považován za nejlepšího rybáře ptačí říše.

Za potravou se dokáže ponořit i metr pod vodu.

K vodní hladině se orlovec snáší plachtěním, těsně před kontaktem s vodou složí křídla k tělu a natáhne před sebe pařáty.

Od okamžiku kdy jeho tělo rozčísne vodní živel, zůstává ponořen zhruba dvě vteřiny a posléze odlétá s rybou v pařátech.

Orel bělohlavý

Orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus) patří k největším orlům světa.

Jeho tělo je až 90 cm vysoké a špičky rozepjatých křídel dělí i více než 220 centimetrů.

Tito draví ptáci, kteří mohou vážit až 4,3 kilogramy, mají velmi masivní stavbu těla.

Při lovu ryb se orli bělohlaví neponořují pod vodu, pouze se snaží silnými pařáty chytit ryby pohybující se blízko pod hladinou.

Kromě ryb se jejich kořistí stávají také vodní ptáci, hraboši nebo mořské vydry.

Při hnízdění opakovaně využívají stejná místa a stavbu stále vylepšují.

Největší hnízdo orla bělohlavého, žijícího především v Severní Americe, bylo nalezeno na Floridě.

Bylo používáno 30 let a vážilo dvě tuny.

Anhinga africká

Anhinga africká (Anhinga rufa) žije v subsaharské Africe.

Přezdívá se jí „hadí pták“, což neodráží potravní specializaci, ale dojem, který budí při lovu.

Loví totiž tak, že má tělo zcela ponořené pod vodou a nad vodní hladinu ční pouze hlava a krk.

Dlouhý krk, navíc zrcadlený ve vodní hladině, budí dojem hada.

Terejové a střemhlavý ponor

Lovící terejové prudce prorážejí vodní hladinu.

Technika střemhlavého ponoru není snadná, používá ji jen několik druhů.

Mezi nimi vynikají terejové (r. Morus a Sula), kteří padají do vody rychlostí 24 m/s (více než 86 km/hod).

Kdyby v této rychlosti narazil na vodu člověk, riskoval by přinejmenším zlámané kosti.

Vědce to zaujalo natolik, že se rozhodli zjistit, jaké fyzikální zákony terejům umožňují náraz přežít.

Na pomoc si vzali jednoho zachráněného tereje a sledovali, jak překonává odpor vody.

Na 3D tiskárně vytvořili model jeho lebky, který opatřili pružným gumovým krkem.

S ním pak prováděli pokusy - spouštěli ho do bazénu pod různým úhlem, různou rychlostí, měnili i délku krku.

Na modelu se ukázalo, že terej je ke střemhlavému ponoru přesně anatomicky uzpůsoben.

Má štíhlý, ostrým hrotem zakončený zobák, který „rozčísne“ vodu.

Na něj navazuje lebka kónického tvaru, která plynule přechází v dlouhý štíhlý krk.

Těsně před tím, než se terej dotkne hladiny, krk napřímí a stažením krčních svalů zpevní.

Rychlost, kterou tato živá střela dopadá na vodní hladinu, pak způsobí, že mu voda neklade téměř žádný odpor.

Výsledky svého výzkumu teď chtějí vědci aplikovat na člověka - stále víc lidí holduje různým adrenalinovým sportům, jako jsou skoky z mostů či skalních útesů do vody.

Můj nejšťastnější / nejnešťastnější ponor vůbec

Pelikáni

O pelikánech je známo, že v hejnech loví ryby z hladiny.

Obklíčí je a nadhánějí si je.

Americký pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis) je výjimkou: Plachtí nad vodou, dlouhý krk má esovitě složený, a vyhlíží kořist.

Když objeví hejno ryb, střemhlav se mezi ně vrhne.

Rybáci a faetoni

Tak se někdy pro dlouhá úzká křídla a vidlicovitě vykrojený ocas přezdívá rybákům rodu Sterna.

Jsou to skvělí letci, jejichž tělo se skvěle hodí i pro střemhlavý ponor.

Nad volným oceánem v tropickém pásu tráví většinu života faetoni (r. Phaethon) s více než metrovým rozpětím křídel.

Samotářští tuláci hledají v povrchových vrstvách vod hejna ryb, z nichž si střemhlavým ponorem vybírají svou daň.

Hadilov písař

Hadilov písař (Sagittarius serpentarius) žije v subsaharské oblasti vyjma extrémně suché pouště Namib.

Tento dravý pták na rozdíl od mnoha svých vzdálených příbuzných neloví z letu, ale v chůzi.

Je to obávaný predátor, který dokáže chytit savce, jako jsou myši zajíci a promyky, ještěrky, hady, želvy i mladé ptáky.

Ryby a ptáci v jednom ekosystému

Ryby a ptáci nejsou oddělené součásti přírody. Ryby ovlivňují vodní ekosystémy a zároveň představují potravu pro ptáky, kteří se jejich přítomnosti přizpůsobili nejrůznějšími způsoby.

V ichtyologické části workshopu se studenti věnovali působení rybí obsádky na vodní ekosystémy, jejich monitoringu různými metodami a aktuálním výsledkům vědeckých projektů.

Během ornitologické části byli studenti seznámeni s odchyty ptáků, jejich značení a ekologických nárocích.

Na dni otevřených dveří byli v rámci hydrobiologie prezentováni zástupci ichtyofauny i jejich predátoři (vydra říční a ledňáček říční), okus bobra evropského.

Význam čisté vody pro celý vodní ekosystém byl vysvětlen pomocí YSI sondy se 4 kádinkami (2x chladná a 2x teplá voda vždy natočená z kohoutku a odebraná v rybníce).

Výzkum rybích společenstev proto pomáhá porozumět nejen rybám, ale také ptákům, savcům, obojživelníkům, bezobratlým a rostlinám, které s vodním prostředím sdílejí.

ledňáček říční nad českým potokem

tags: #glitter #v #mori #rybach #a #v