Moře je velká plocha slané či brakické vody, spojená se světovým oceánem, a také s řekami.
Moře na okrajích oceánů, částečně ohraničené pevninou, se nazývají okrajová moře. Floreské moře patří právě mezi okrajová moře, protože leží na okraji oceánské oblasti a je částečně obklopeno ostrovy souostroví Malé Sundy v Indonésii.
Co je okrajové moře
Okrajová moře se svými systémy proudů, slaností vody či usazeninami příliš neliší od zbytku oceánu.
Obklopuje-li pevnina moře téměř zcela, používá se pro ně označení vnitřní moře. Vnitřní moře mívají kvůli nadměrnému vypařování a malému přítoku říční vody, nebo naopak, výrazně vyšší či nižší slanost než je obvyklých 35 ‰ a i v mnoha dalších ohledech se od okrajových moří odlišují.
Někdy může být jako moře tradičně, ale nepřesně označeno též velké vnitrozemské jezero, kterému schází přirozený odtok.
Poloha Floreského moře
Flores patří k souostroví Malé Sundy v Indonésii - Nusa Tenggara Timur, zkráceně NTT - a je rozdělen do 8 regentství (kabupaten).
Flores se nachází ve skupině Malé Sundy ve východní části Indonésie a je výchozím bodem pro výlety do Komodského národního parku.
Ostrovy Komodo, Rinca a Padar, největší ostrovy národního parku Komodo patří rovněž k Flores a jsou součástí regentství Manggara Barat.
Ostrov měří 375 km od východu na západ, je poměrně hornatý a také výrazně zelenější než okolní ostrovy.
Hlavním městem NTT je Kupang na Timoru.
Část Indonésie včetně Flores se nachází v oblasti nárazu tektonický desek, a proto je náchylná k zemětřesení.
Floreské moře a přírodní rizika
Floreské moře je náchylné k tropickým cyklónům a jeden takový cyklón převrhl nákladní loď jménem O Arbiru v roce 1973, která převážela zásilku rýže z Bangkoku.
Z 24 členů posádky přežil jen jeden člověk.
Na ostrově Palu’e bylo v roce 1973 také zabito asi 1500 rybářů nejsmrtelnějším cyklonem na jižní polokouli.
Poslední vážné zemětřesení Flores zažil v roce 1992 poblíž Maumere, kdy následující tsunami zničilo velkou část města a severní část ostrova.
V prosinci 1992 zemětřesení o síle 7,8 stupně a jím způsobené masivní vlny zabily nejméně 2500 lidí a zničily tisíce budov na ostrově.
Také korály ve vodách východně od Maumere byly zničen.
Slanost a vlastnosti mořské vody
Slanost mořské vody sledují oceánologové velice bedlivě, jelikož případné rychlé výkyvy množství soli ve sledovaných oblastech signalizují potenciální významné změny v mořských biotopech.
Pro účely sledování a vyhodnocování slanosti se používají salinitní mapy generované přístroji zvanými solnografy, jejichž rozborem lze poměrně přesně predikovat změny mořské fauny a flóry.
Vody Floreského moře jsou významné také pro korálové útesy, potápění, šnorchlování, rybolov a dopravu mezi ostrovy.
Mořská příroda v okolí Flores
Flores je z velké části katolický a v průběhu staletí se zde rozvinuly také světoznámé velikonoční rituály.
Obecně se dá říci, že lidé zde žijí v duchu svých tradic a rovněž v symbióze s přírodou.
Flores znamená v portugalštině „květiny“, nicméně zraky jsou na ostrově, resp. v jeho okolí, upřeny zejména na faunu.
Flores je totiž na dosah národnímu parku Komodo a jeho světoznámým obyvatelům - zdejším obřím varanům.
Ale nebojte, jistá varaní populace žije i přímo na „květinovém ostrově“!
Světoznámý nedaleký Národní park Komodo byl zapsán na Seznam světového dědictví v roce 1991.
Potápění a šnorchlování
Potápění a šnorchlování na Flores je soustředěno především podél severního pobřeží ostrova.
Kolem rybářské vesnice Labuan Bajo je mnoho krásných spotů na potápění a šnorchlování.
Dalším místem je Muamere.
Podmořské útesy u Maumere jsou považovány za jednu z nejlepších potápěčských destinací, ač ani ony nebyly přírodní zkázy 90. letech ušetřeny!
Pokud chcete zažít krásné pláže a šnorchlování na Floresu, tak se vydejte k ostrůvku Riung.
Na pláži si pronajměte loďku a vydejte se mezi ostatní ostrůvky.
Labuan Bajo jako brána k Floreskému moři
Labuan Bajo, v minulosti ospalá rybářská vesnice, je dnes významné město na západě ostrova Flores.
Nejen, že se zde nachází letiště, ale je to také přístav a vstupní brána do Komodo National Park (ostrov Komodo je vzdálen zhruba 40 km).
Existuje však i několik zajímavých destinací, které můžete objevit uvnitř nebo v těsné blízkosti města.
Opuštěný ostrov u ostrova Flores u Labuan Bajo.
Zrcadlová jeskyně se nachází jen 4 km od Labuan Bajo.
Místní název jeskyně je Goa Batu Cermin.
Sluneční svit přichází dovnitř dírou v tunelu a pak se odráží na kamenných zdech, které opět odrážejí světlo do dalších míst uvnitř jeskyně jako zrcadlo.
Jeskyně obklopují lesy, kde žijí mj. makakové jávští a divoká prasata.
Můžete také prozkoumat cesty k vodopádu Cunca Rami.
Kaňon vodopádu Cunca Wulang vás zase dostane překrásnými skalami a temně tyrkysovou vodou!
A pro ty, kteří preferují na okolní scenérie jen klidně pohlížet a vyhlížet, jsou zde vyhlídková místa jako Bukit Cinta, Puncak Amelia a Puncak Silvia.
Můžete si zde vychutnat nádherný výhled na ostrov a otevřené moře při západu slunce.
Labuan Bajo je totiž známé jako město západu slunce!
TIP: Rozhodně byste měli zajít také na zdejší trh - Labuan Bajo Market!
Je to naprostý ráj pro všechny milovníky ryb a mořských plodů.
Maumere a severní pobřeží
Maumere je druhé největší město ostrova a najdeme jej na jeho severní straně.
Město utrpělo poměrně značné škody během zemětřesení a tsunami v roce 1992, kdy bylo z velké části poničeno.
Obecně si Maumere postupem času získává u turistů oblibu, město se velmi totiž snaží zdejší turismus všemožně podporovat.
Mj. i poměrně nově ustavenou každoroční kulturní událostí Maumere in Love.
Maumere nabízí však i nákupní možnosti, a to zejména lokálních surovin.
Kromě denního trhu (Pasar Alok) v Maumere se v okolních vesnicích konají i týdenní trhy.
Flores je také ostrov koření.
V oblasti kolem Maumere se nachází mnoho stromů hřebíčku, kešu ořechů, mangovníků a kakaových plantáží.
Na trzích se prodávají velké tyčinky skořice, muškátového oříšku, pepře a místní sezónní zeleniny a ovoce.
Nedaleko města mohou návštěvníci také obdivovat 28 m vysokou sochu „Matky všech národů“ (Bunda Segala Bangsa) - Matky Marie.
Ostrovy, rybolov a tradiční způsob života
Obyvatelé Flores jsou z převážné většiny katolíci, ale stejně jako na jiných ostrovech Indonésie, i zde současně dodržují náboženské tradice svých předků.
Dnes jsou více než tři čtvrtiny z přibližně 2 milionů obyvatel ostrova Flores římští katolíci.
Zbytek, hlavně na západě ostrova a v přístavních městech, jsou vyznavači islámu.
Na ostrově se však dodnes aktivně praktikují animistické rituály, a to především ve vnitrozemí.
Vesnice Lamalera na ostrově Lembata je po celém světě známá jako domov tradičního lovu velryb.
Portugalské dokumenty z roku 1643 již zmiňují, že tehdy byly spatřeny tyto lovy.
V oblasti Lamalera vesničané loví velké mořské živočichy , jako jsou velryby, manty a někdy i delfíni, aby zajistili potravu a živobytí pro celou vesnici, což podnikají na jednoduchých plachetnicích a řídí se starověkými pravidly a tradicemi.
Historie ostrova a námořní vlivy
Od velmi raných dob byli Floresané konfrontováni s lidmi z mnoha částí světa.
Někteří z nich přišli s čistě ekonomickými záměry, jiní s představami moci a víry.
Ať už byl jejich zájem o Flores jakýkoli, je jisté, že tyto vnější vlivy zanechaly své stopy a přispěly tak k sociální a kulturní rozmanitosti.
Flores má svou vlastní historii dávno před příchodem prvních obchodníků nebo misionářů, nicméně psané důkazy se prakticky nezachovaly, vždy totiž převažovala ústní tradice.
Portugalci dorazili na ostrov na počátku 16. století a pojmenovali ho ‚Cabo das Flores‘, což znamená ‚Mys květin‘.
Ostrov se stal důležitým strategickým bodem pro hospodářské aktivity portugalských obchodníků, ač ostrov sám o sobě mnoha významnými plodinami neoplýval.
Po dlouhém období bojů s jinými obchodními mocnostmi byli Portugalci nakonec poraženi a v roce 1769 se stáhli.
Zřekli se všech sfér vlivu ve východní Indonésii a prodali své zbývající enklávy na ostrově holandské správě.
S výjimkou krátkého období japonské okupace během druhé světové války zůstali Nizozemci na ostrově dominantní koloniální silou až do doby, dokud se Indonésie v roce 1945 nestala nezávislým národním státem.
Obyvatelstvo a jazyky
Průmysl zde prakticky neexistuje, ani řemesla nejsou nikterak rozvinutá.
Ostrov obecně patří k nejchudším částem Indonésie.
Většina obyvatel žije na vesnici nebo malých městech.
10% obyvatel pak žije v relativně větších městech jako Ende a Maumere.
Ostrov je díky kmenové pestrosti bohatý i lingvisticky.
Kromě deseti jazyků, kterými mluví šest etnických skupin, existují také četné dialekty.
Indonéský jazyk „Bahasa Indonesia“ je úředním a školním jazykem.
Kelimutu a sopečná jezera
Poté, co se podíváte na komodské draky se vydejte za přírodními poklady ostrova.
Kelimutu je sopka, jež ve svém kráteru skrývá tři různě barevná jezera.
Na hoře, resp. sopce Kelimutu najdeme tři jezera se stejným názvem, ten v překladu znamená „vroucí jezero“.
Každé má své vlastní barvy a místní název.
Jezera Kelimutu jsou zajímavá mj. tím, že se nedá nikdy předem odhadnout, kdy a na jakou barvu se změní.
Někdy jsou zde barvy jako modrá, zelená a černá, jindy zase bílá, červená a azurová.
Tato vulkanická jezera obsahují ve svých vodách vulkanické plyny, které vodu zbarvují podle toho, jaké minerály obsahují.
Ty se mění velice nepravidelně a závisí na oxidaci jezera.
Zatímco před padesáti lety bylo Ata Bupu modré, dnes je tmavě hnědé.
Jezera Kelimutu jsou součástí národního parku Kelimutu, jehož nejvyšší bod je Mt. Kelibara (1 731 m) a Mt. Kelimutu (1 690 m), k jejíž poslední erupci došlo v roce 1968!
Jedná se o národní park, který chrání 19 endemických a ohrožených zvířat, mezi nimiž je punai floreský (Treron floris), výreček lesní (Otus silvicola), pištec holokrký (Pachycephala nudigula), orlovec floreský (Spizeatus floris) a tesie floreská (Tesia everetti).
Národní park najdeme zhruba 60 km od města Ende.
Tradiční vesnice Wae Rebo
Nebyla by to cesta po ostrově Flores bez návšětvy zdejších tradičních vesnic.
Není sporu o tom, že všechny jsou krásné a kulturně velice bohaté.
Wae Rebo v okrese Manggarai však dokonce obdržela Top Award of Excellence od UNESCO v roce 2012!
Tato malá a izolovaná vesnice byla oceněna pro svou přestavbu tradičního domu Mbaru Niang založeného na duchu komunitní spolupráce směřující k udržitelné tradici a zároveň zlepšení blahobytu vesnice.
Nachází se asi 1 100 m n. m. a asi 3 - 4 hodiny cesty pěšky od vesnice Denge.
Okolní oblast je dechberoucí, Wae Rebo je zcela obklopena panoramatickými horami a hustým lesem Todo.
Tento tropický prales je bohatý na vegetaci, kde najdete orchideje, různé druhy kapradin a přijdou si zde na své rozhodně i pozorovatelé ptáků.
V této obci také není mobilní pokrytí a elektřina je k dispozici pouze v určitou denní dobu, a to ne na dlouho.
Pro návštěvníky může být pozitivem, že podnebí je zde poměrně chladné, a tak únava z vedra zde nehrozí.
Zakladatelem vesnice, který vesnici asi před 100 lety vybudoval, byl muž jménem Empu Maro.
Dnes jsou jeho obyvateli jeho potomci.
Hlavní charakteristikou Wae Reba jsou jejich jedinečné domy, které nazývají Mbaru Niang, které jsou vysoké a kuželovitého tvaru a jsou od střechy až k zemi zcela pokryty lontarovými došky.
Zvláštním obřadním domem je komunitní budova, kde se členové celého klanu scházejí k obřadům a rituálům.
Ač to jsou převážně katolíci, stále si drží své staré tradice.
Základní stravou vesničanů je maniok a kukuřice, ale v okolí vesnice pěstují kávu, vanilku a skořici, které prodávají na trhu.
V dnešní době vesnice ráda přivítá návštěvníky, kteří se o ní a jejích obyvatelích chtějí dozvědět více.
Vždy však dodržujte maximální respekt a pravidla.
Archeologický nález Homo floresiensis
V roce 2004 byla v jeskyni Liang Bua objevena kostra nového druhu hominida, později nazvaného Homo floresiensis.
Věděli jste například, že právě zde byl v roce 2003 učiněn převratný archeologický nález „hobitího člověka“ Homo floresiensis?
Flores v Nusa Tenggara je, resp. byl domovem Homo floresiensis, „zakrslých“ lidí podobných Hobitům, kteří zde žili před 100 000 až 50 000 lety.
Jeskyně Liang Bua (Chladná jeskyně), resp. zdejší nálezy jsou doslova snem všech archeologů!
V roce 2003 zde došlo k významnému objevu, který poněkud pozměnil dosavadní teorie o evoluci lidstva.
Přestože i vykopané kostry obřích čápů a krys či naopak zakrslých slonů vědce potěšily, tím, k čemu se později obrátily zraky odborné i laické veřejnosti, byl však nález kostry trpasličího člověka.
Jeskyně je od té doby přezdívána jeskyní hobití.
Člověk zde objevený dostal označení Homo floresiensis a předpokládá se, že žil v období před 100 000 - 50 000 lety a měřil kolem 1 m.
Po dlouhých výzkumech a dohadech se vědecká společnost usnesla na tom, že se jedná o samostatný nový druh člověka.
Tuto významnou vápencovou jeskyni najdeme zhruba 20 km severně od města Ruteng.
Další přírodní místa kolem Floreského moře
Jeskyně Rangko
Nedaleko města na západní pobřeží jménem Labuan Bajo najdete vesnici Rangko Village a jeskyni Goa Rangko (Goa znamená v překladu jeskyně).
Tato nádherná jeskyně se nachází na nedalekém ostrově Gusung.
Nejlepší čas na návštěvu je během odlivu.
Návštěvníci se do jeskyně mohou dostat z vesnice lodí a obdivovat nejen zdejší úchvatní krápníky, ale rovněž se zde vykoupat.
Jeskynní jezírko je křišťálově průzračné, přestože hloubka je zde 3 - 4 m.
Podle místních lidí je nejlepší čas na návštěvu jeskyně v poledne, a to kvůli krásnému osvětlení způsobenému slunečním svitem.
Ende
Najdeme jej v jižní části ostrova.
Obecně se dá říci, že není mezi hlavními turistickými cíli pro návštěvníky Flores, ale nabízí zázemí a coby významný přístav je i dopravním uzlem při přepravě na jiné indonéské ostrovy.
Nicméně do povědomí Indonésanů se Ende dostalo mj. tím, že Soekarno - proklamátor indonéské nezávislosti a první prezident Indonéské republiky - byl svého času vyhoštěn holandskou koloniální vládou právě do Ende.
Po dobu čtyř let - v letech 1934 až 1938 - zde nuceně pobýval kvůli svým politickým aktivitám, které byly považovány za hrozbu pro vládu Nizozemské Východní Indie.
V roce 1954, kdy už byl Soekarno prvním prezidentem Indonésie, oficiálně inauguroval dům, kde pobýval, jako muzeum.
Dnes je toto jednoduché, ač historicky významné sídlo v Ende známé jako „Rumah Pengasingan Soekarno“ nebo The House of Exile of Soekarno a je přístupné veřejnosti.
Ruteng a Cancar
Rýžová pole v Asii jsou často uspořádána v terasách nebo v běžném obdélníkovém tvaru.
Ne tak však na ostrově Flores.
Ne nadarmo se jim přezdívá „pavoučí síť“.
Rozložení rýžových polí jako by opravdu tvořilo obří pavučiny.
Ruteng resp. nedaleký Cancar je se svými zvláštními půdorysy rýžových polí největším producentem rýže na Flores.
Dalším produktem této hornaté oblasti je káva (Tuang Coffee), která patří mezi nejvýznamnější producenty v Indonésii vůbec, a to jak pro export, tak pro domácí spotřebu.
Hora Inerie
Hora Inerie je s nadmořskou výškou 2245 m n. m. také jednou z nejvyšších sopek na ostrově Flores a je také považována za jednu z nejnáročnějších hor na výstup v celé Indonésii.
Případní zájemci si tak musí uvědomit, že výstup na Inerie vyžaduje dobrou fyzickou kondici a zkušenosti místního průvodce, který ví o bezpečných stezkách a povětrnostních podmínkách.
Většina horolezců začíná výšlap ve vesnici Watumeze a absolvuje zpáteční cestu pohodlně za přibližně 6 - 8 hodin, často výstup začínají v časných ranních hodinách a dokončí jej ve tmě, aby stihli východ slunce na vrcholu.
S východem slunce, ale i bez něj, jsou výhledy z vrcholu úžasné.
Za jasného dne můžete dokonce daleko na jihu vidět ostrov Sumba.
Poco Mandasawu
Lávový dóm sopky Ranakah Poco Mandasawu je s nadmořskou výškou 2 350 m nejvyšší horou na ostrově Flores.
Je tu však ještě druhá menší lávová kupole s názvem Anak Ranakah (dítě Ranakah), která vznikla během erupce v roce 1987.
Prozatím poslední erupce se odehrála v roce 1991.
Ranakah se kdysi pyšnil telekomunikačním centrem a díky tomu je zdejší původní přístupová cesta z vesnice Robo poměrně snadná.
Flores jako dosud málo objevený ostrov
Ostrov Flores je jedno z mála míst na planetě, které ještě není zcela objeveno turisty.
Je tak autentické, jak jen může být.
Jeho historie, kultura, přetrvávající tradice a přírodní poklady jsou však neuvěřitelně bohaté.
Flores je jedním z nejchudších ostrovů Indonésie.
Jeho pobřeží, ostrovy a okolní vody Floreského moře však vytvářejí prostředí, kde se propojují sopečná krajina, tropická příroda, korálové útesy, rybolov, námořní doprava a tradiční kultura.