Erozní činnost řeky a moře

Povrchová voda intenzivně modeluje zemský povrch. Působí rušivě (eroduje), přenáší (transportuje) a ukládá (sedimentuje) horninový materiál.

Vodní eroze je definovaná jako komplexní proces, zahrnující rozrušování půdního povrchu, transport a sedimentaci uvolněných půdních částic působením vody. Samotný proces eroze půdy je procesem přírodním, který nelze zcela zastavit. Normální eroze neustále přetváří reliéf území, je přirozená, probíhá postupně a z hlediska lidské generace je prakticky nepozorovatelná, je v souladu s půdotvorným procesem.

Vodní eroze a její základní princip

Vodní eroze působí značné škody na zemědělské půdě i v ostatní krajině. Erozní událost představuje odnos nejúrodnější části půdy. K tomu dochází vlivem dešťových srážek nebo větru. Společně s ornicí se z pozemku často také odnášejí osiva, hnojiva a další látky, což působí škody na obecním i soukromém majetku.

Na povrch krajiny rozdělují srážky svůj objem. Voda, která se nevsákla, se pohybuje po povrchu krajiny jako povrchový odtok. Povrchový odtok může mít podobu nesoustředěného odtoku nebo soustředěného odtoku v korytech vodních toků.

Ron je nesoustředěné stékání vody po povrchu terénu. Plošný splach představuje odtok zvětralinového pláště plošným tokem slabé vrstvy vody po povrchu terénu. Při tomto pochodu je důležitým činitelem velikost kapek. V oblastech, kde je kinetická energie dopadajících kapek značná, může dojít k posunu (saltaci) i větších částic.

Erozní schopnost povrchového odtoku roste s množstvím minerálních částic v proudu. Vodní eroze se téměř neprojevuje v lese a je velmi malá na zatravněných svazích, účinně se však projevuje na obnažené půdě, zejména na polích. K erozi dochází tehdy, když jsou síly působící na půdní částice větší než síly, které je udržují na povrchu.

Srážky jako spouštěč erozních procesů

V krajině se srážky objevují ve formě deště, deště se sněhem, sněhu, krup a rosy. Srážky ve formě většinou rozvětvených ledových krystalů představují pevné srážky; kapalné srážky tvoří především déšť.

Úhrny srážek se na určité ploše udávají jako množství srážek nebo jako výška srážek. Výška srážek je výška vody, změřená v daném místě, a udává se v milimetrech. Celkový objem vody ze srážek spadlých za uvažované období na danou plochu se vyjadřuje v krychlových metrech.

Rozlišují se srážky běžné a extrémní. Pro vznik intenzivních fluviálních pochodů v krajině mají zpravidla největší význam přívalové deště, zvané též lijáky. Přívalový déšť se vyznačuje velkou intenzitou a obvykle zasahuje malé území.

Intenzita deště vyjadřuje úhrn dešťových srážek za minutu nebo sekundu. Udává se v mm . s-1 nebo v mm . min-1. Za významné hodnoty se považují například 12,5 mm nebo intenzita 6,25 mm za 15 minut.

V podmínkách České republiky se mezi významné faktory řadí častý výskyt přívalových srážek, které střídá období sucha. Pro vznik eroze však není rozhodující pouze jeden faktor, protože jednotlivé faktory ovlivňují míru eroze vždy ve vzájemné kombinaci. Důležitým obdobím s nízkým ochranným pokryvem může být zima, respektive časné jaro ve spojení s táním sněhu.

Od povrchového odtoku k vodnímu toku

Voda, která se nevsákne do půdy, odtéká po povrchu. Při soustředění odtékající vody vzniká vodní tok. Vodní tok může být přirozený, například bystřina, potok nebo řeka, nebo umělý, například kanál či náhon.

Pro rozlišení mezi bystřinou, potokem a řekou nejsou pevná kritéria. Rozhodující bývají místní zvyklosti a někdy tradice. Vodní tok může být občasný, kdy jeho korytem neprotéká voda, nebo může být vodný po celý rok či po delší část roku.

Vodní tok si vytváří koryto. Koryto mívá podélný úklon, který se nazývá sklon koryta toku. Rozdíl mezi dvěma body střednice koryta toku je spád. Koryto tvoří vyrovnaná osa půdorysného pásu koryta a řečiště může mít turbulentní proudění.

• dno koryta;
• břehy koryta;
• stupeň ve dně koryta;
• brod;
• výmol v korytě.

Výmol je prohlubeň v korytě způsobená vodním proudem buď přirozeně, nebo antropogenním ovlivněním. Vodní toky se zpravidla zvětšují směrem po toku a jejich koryta se prohlubují nebo rozšiřují.

Průtok je množství vody, které proteče průtočným profilem za sekundu. Udává se v l . s-1 nebo v m3 . s-1. Průměrný průtok je průměr všech průtoků za uvažované období, například za rok. Průměrný průtok se udává v l . s-1 nebo v m3 . s-1.

Hydrologický režim závisí na klimatických vlivech a socioekonomických zásazích. Mezi důležité charakteristiky patří četnost relativních a extrémních stavů, zejména maximální a minimální průtoky a vodní stavy. Nejvyšších průtoků a vodních stavů se dosahuje během povodní.

Jak řeka eroduje své koryto

Říční erozí nazýváme proces, při kterém vodní tok koryto prohlubuje nebo rozšiřuje. Erozní schopnost vodního toku závisí především na průtoku a rychlosti vody. Faktory, které ovlivňují tyto dvě charakteristiky, například sklon koryta, rovněž ovlivňují erozní schopnost.

Významná je také odolnost břehů a dna koryta, vlastnosti hornin, které tvoří okolí řeky, a jejich zvětrání. Odolnost koryta ovlivňuje jeho schopnost odolávat rozrušování vodním proudem.

Při soustředění povrchového odtoku voda rozrušuje povrch terénu. Při dalším prohlubování stružek dochází ke vzniku strží. Strže mají příkré stěny a v příčném profilu tvar písmene V. Vodní eroze může odnášet materiál až k vodoteči, kde je dále transportován po toku.

Dalším typem eroze je lineární eroze vodního toku. Ta se soustředí do koryta, kde může docházet k hloubkové erozi dna, k boční erozi břehů nebo k transportu sedimentů. Říční činnost je ovlivněna také vývojem říční sítě a vztahy mezi jednotlivými částmi říčního systému.

Transport sedimentů řekou

Materiál, který vodní tok přenáší, se označuje jako sediment. Splaveniny jsou částice pohybující se po dně koryta. Mohou se pohybovat sunutím, valením nebo skoky, tedy saltací.

Plaveniny tvoří jemnozrnný materiál rozptýlený ve vodě. Plaveniny se skládají z částic jemnějších, jejichž usazovací rychlost w je menší než síly turbulence vodního toku. K plaveninám patří například písek, silt a jíl.

Schopnost řeky dopravovat splaveniny na dně se nazývá unášecí kapacita toku. S unášecí kapacitou souvisí unášecí rychlost toku. Ovlivňuje ji rychlost vody, drsnost koryta a jeho zakřivení. Drsnost koryta představuje odpor proti proudění vody.

Řeka může dodávat do vodních toků hrubší úlomky hornin a přenášet je jako splaveniny na dně. Jemnější částice mohou zůstávat ve vznosu dlouhou dobu. Tropické řeky často unášejí velké množství jemného materiálu.

Koncentrace plavenin se označuje symbolem C a obvykle se udává v kg . m-3. Množství transportovaného materiálu závisí na průtoku, rychlosti vody, velikosti a hustotě částic i na jejich dostupnosti v povodí.

Rovnováha mezi erozí, transportem a sedimentací

Vodní toky se snaží dosáhnout profilu rovnováhy, tedy stavu, v němž průměrný průtok a množství splavenin odpovídají tvaru a sklonu koryta. Ve stabilním stavu vodní tok podstatněji ani neeroduje, ani neakumuluje.

Jde o stav, kdy hodnota vstupu odpovídá hodnotě výstupu. Pokud se změní průtok, množství sedimentu, sklon nebo drsnost koryta, vodní tok se novým podmínkám přizpůsobuje. Profil rovnováhy se mění přizpůsobením podélného profilu koryta a jeho drsnosti.

V horní části toku má voda nejvyšší rychlost a největší schopnost zařezávat se do podloží a unášet velké úlomky hornin, například balvany a valouny. V této oblasti převažuje eroze nad sedimentací a vzniká štěrk.

V oblasti horního toku vznikají charakteristická údolí ve tvaru písmene V. Mají ráz kaňonů a často se zde vyskytují vodopády. Příkladem jsou údolí řeky Todra v Maroku a řeky Colorado v USA.

Ve středním toku se snižuje erozní schopnost řeky a více se ukládá jemnější materiál, zejména písek. Převládá transport materiálu. Řeky se rozlévají do své údolní nivy, údolí mají neckovitý tvar a vytvářejí dlouhé zákruty, tedy meandry.

Na vnitřní straně meandru převažuje ukládání jemného materiálu, jako je prach a jíl. Na vnější straně převládá eroze. V dolním toku jsou rychlosti vody pomalejší. Většina řek ústí do moří nebo jezer, kde vytvářejí rozsáhlé prstovité naplaveniny horninového materiálu, tedy říční delty.

Říční síť, povodí a erozní báze

V krajině existuje vždy hlavní tok a jeho přítoky. Hlavní tok s přítoky vytváří říční soustavu a říční síť. Hustota říční sítě je souhrnná délka všech toků vztažená k ploše uvažovaného území a udává se v kilometrech na kilometr čtvereční.

Řeka nejvyššího řádu v daném povodí ústí do moře. Tok vlévající se do moře je prvního, tedy nejvyššího řádu. Řád toku se označuje římskými číslicemi; například řeka Morava je tok II. řádu a její přítok může být tok I. řádu.

Povodí je území odvodňované do určitého profilu. Hranice mezi povodími tvoří rozvodí. Rozvodí může být místem, odkud odtéká povrchová voda do dvou sousedních povodí.

Koncepce erozní báze byla vytvořena v roce 1875 J. W. Powellem. Erozní báze představuje dolní hranici erozních procesů. Hlavní erozní báze souvisí s úrovní moře, místní erozní báze například s jezerem nebo vodní nádrží a dočasná erozní báze může být tvořena vrstvou v korytě.

Na hlavní erozní bázi nejsou vázány oblasti bezodtoké, tedy endoreické oblasti, které nejsou odvodňovány do moře. Tyto oblasti zaujímají přibližně 27 % povrchu pevnin.

Údolí, údolní niva a meandry

Soustava říčních údolí vytváří údolní síť. Typ údolní sítě je důležitým ukazatelem fyzickogeografických podmínek v krajině. Údolní síť může být stromovitá, pravoúhlá, mřížovitá, rovnoběžná nebo paprskovitá.

Stromovitá údolní síť se vyvíjí v prostředí s homogenním georeliéfem. Pravoúhlá síť souvisí se sítí puklin a zlomů. Rovnoběžná říční síť se vyvíjí například v prostředí vrás s horizontální osou a střídáním vrstev sedimentárních hornin různě odolných vůči erozi.

Údolní niva je část údolí tvořená sedimenty transportovanými a usazenými vodním tokem. Zpravidla bývá zaplavována. V údolní nivě se mohou vyvíjet akumulační terasy a erozní terasy.

Vodní toky v údolní nivě tvoří buď přímé úseky, nebo zvlněné úseky. Zvlněné úseky označujeme jako zákruty nebo meandry. Meandr je oblouk říčního koryta, jehož středový úhel je větší než 180°.

Meandr má vypuklý a vydutý břeh. Na vypuklém břehu vznikají náplavy, protože zde dochází k ukládání sedimentů. Na vydutém břehu vznikají výmoly v korytě a dochází k boční erozi břehu.

Náplavy jsou splaveniny akumulované v korytě toku. Meandry vytvářejí v nivě meandrový pás a posouvají se směrem po toku. Přitom se území uvnitř jednotlivých meandrů zmenšují.

V nejužších místech meandrových ostruh může dojít k protržení meandru. Část meandru, která dále není protékána, se nazývá mrtvé rameno. Mrtvé rameno se vyplňuje sedimenty bohatými na organické látky, tedy hnilokaly.

Údolní niva mívá složitý mikroreliéf. Její charakter ovlivňuje sedimentace na povrchu za povodní, vývoj mrtvých ramen, povodňové rozlivy a vysoká poloha hladiny podzemní vody.

Říční delty a náplavové kužely

Náplavový kužel je těleso tvořené fluviálními usazeninami. Vzniká podél vodního toku směřujícího do sníženiny od bodu, kde vodní tok opouští vyšší polohu.

Jakmile tok ztratí rychlost a zmenší se hloubka toku, nastává akumulace. Hrubší materiál se ukládá zpravidla blíže místu, kde tok opouští vyšší polohu, zatímco jemnější sedimenty jsou transportovány dále.

V semiaridních a aridních zónách se náplavové kužely mohou spojovat a vytvářet suché delty. Plocha spojených kuželů při úpatí vyššího terénu bývá označována jako bahada, též bajada. V jejich okolí mohou vznikat bažiny, solné plochy a další sníženiny.

V oblasti dolního toku řeky ústí do moří nebo jezer a vytvářejí říční delty. Říční delta je tvořena drobným štěrkem, pískem a jílovitým rmutem. Její tvar a rozsah závisí na množství sedimentu, rychlosti proudění, přílivu a odlivu, mořských proudech a charakteru pobřeží.

Eroze půdy na zemědělské půdě

Vodní eroze ohrožuje více než 50 % výměry orné půdy v rámci ČR. Na převážné ploše erozí ohrožených půd však není prováděna žádná systematická ochrana zabraňující dalším ztrátám.

Pěstitelé často přispívají k rozvoji erozních jevů nevhodným způsobem hospodaření. Na erozně ohroženém dílu půdního bloku byla pěstována kukuřice bez aplikace jakýchkoliv protierozních technologií. V důsledku erozně účinného deště, nikoliv extrémního, došlo k eroznímu smyvu a transportu sedimentů do rybníka.

Společně s ornicí se z pozemku mohou odnášet osiva, hnojiva a další látky. Zanášejí se a znečišťují vodní toky a nádrže. Pro pěstitele má eroze negativní význam, protože snižuje produkční potenciál půdy a může poškozovat pěstované plodiny.

Dalšími škodami jsou smytí půdy s plodinami, poškození plodin, zařazení půdy do méně hodnotných BPEJ a snížení průměrné ceny půdy v katastrálním území. Eroze může odnést půdu až pod orniční horizont, často o více než 60 cm.

Formy vodní eroze na pozemku

Plošná eroze

Plošná eroze vzniká při plošném odtoku vody. Dochází k postupnému snižování mocnosti půdy a k odnosu půdních částic. Částice jsou většinou neseny až do vodoteče.

Plošná eroze může postupně přecházet v soustředěný odtok. Při soustředění odtoku se vytvářejí erozní rýhy, zářezy a stružky. Materiál akumulovaný v dolních částech svahu může vytvářet nánosy a koluviální půdy.

Rýžková a rýhová eroze

Rýžková eroze vzniká z plošné eroze soustřeďováním odtoku do úzkých zářezů. Rýžky jsou široké a hluboké přibližně 2-10 cm.

Rýhová eroze vytváří rýhy široké a hluboké 10-30 cm. Pro posouzení jejího rozsahu se doporučuje hodnotit hustotu erozních rýh v km/km2. Ukazatelem současné aktivity erozních rýh může být jejich hustota, rozměry a množství transportovaného materiálu.

Výmolná a stržová eroze

Výmolná eroze vzniká dalším prohlubováním rýh a soustředěním odtoku. Stržová eroze představuje pokročilý stupeň erozního rozrušování. Strže mohou mít příkré stěny a v příčném profilu tvar písmene V.

Zpravidla nelze vystačit s běžnými agrotechnickými postupy, jako je prosté zaorání. Výmoly a strže mohou vyžadovat technická opatření, včetně prací hrazenářských, protože mohou devastovat rozsáhlá území.

Vliv půdy, vegetace a hospodaření

Na míru eroze působí vlastnosti půdy, sklon a délka svahu, intenzita srážek, způsob hospodaření, vegetační pokryv a protierozní opatření. Tyto faktory ovlivňují míru eroze vždy ve vzájemné kombinaci.

Vegetace chrání půdu před přímým dopadem kapek, zvyšuje vsakování vody a omezuje rychlost povrchového odtoku. Kořeny zpevňují půdní částice a mezi půdními částicemi vznikají póry, které podporují vsakování.

Na obnažené půdě se eroze projevuje výrazněji než na půdě pokryté vegetací. Období s nízkým vegetačním pokryvem je proto z hlediska ochrany půdy zvláště důležité. Takovým obdobím může být zima nebo časné jaro ve spojení s táním sněhu.

Významnou roli má organická hmota v půdě. Ovlivňuje půdní strukturu, vodní režim, odolnost půdy vůči utužení a její rezistenci vůči vodní a větrné erozi. Organická hmota vytváří půdní komplexy a ovlivňuje mnohé procesy probíhající v půdě.

Ke zvýšení obsahu organické hmoty lze využít organická hnojiva, statková hnojiva nebo kompost. Kompost lze aplikovat například v dávkách cca 20 t/ha. Organickou hmotu je vhodné do půdy kombinovat s některou z výše uvedených možností a v případě potřeby upravit poměr C:N.

Organickou hmotu je doporučováno doplňovat v intervalu minimálně 1× za 3-4 roky. V některých podmínkách je možné dávku navýšit. Při dlouhodobém snižování množství organické hmoty v půdě se zhoršují půdní vlastnosti, což podporuje vznik erozních a dalších stresových situací.

Rizikové mohou být plodiny, jako jsou okopaniny, kukuřice a případně řepka, zejména pokud jsou pěstovány bez odpovídajících protierozních technologií. S erozí zemědělské půdy se dá bojovat například správnými osevními postupy a vyšší pestrostí pěstovaných plodin.

USLE a hodnocení erozního ohrožení

Riziko vodní eroze lze hodnotit pomocí univerzální rovnice ztráty půdy:

G = R . K . L . S . C . P

Rovnice zahrnuje faktory erozní účinnosti deště, erodovatelnosti půdy, délky svahu, sklonu svahu, ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření.

Změnou způsobu hospodaření na pozemku lze ovlivnit především faktor ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření. Ovlivnit lze také způsob odtoku po pozemku, například rozdělením dílu půdního bloku nebo erozní parcely.

Maximální přípustná hodnota faktoru ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření se označuje jako Cp . Pp. Vypočtená hodnota pro daný DPB nebo erozní parcelu se porovnává s maximální přípustnou hodnotou.

Pokud je vypočtená hodnota C . P vyšší než Cp . Pp, není zajištěna dostatečná ochrana půdy před vodní erozí. Hodnocení se provádí podle charakteru lokality, sklonitosti, délky svahu, půdních vlastností, srážkových epizod a způsobu hospodaření.

Jako příklad může sloužit pozemek, na němž je sklonitost dílu půdního bloku 5,5 stupňů, délka svahu 680 m a opakovaně se pěstuje kukuřice. Vypočtená ztráta půdy může dosahovat hodnoty 25 t.ha-1.rok-1, zatímco přípustná hodnota je 12 t.ha-1.rok-1.

Pokud vypočtená ztráta půdy překračuje přípustnou hodnotu, je nutné změnit osevní postup nebo použít další protierozní technologie. Pro hodnocení mohou být využity mapy maximální přípustné hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření.

Dopady eroze na půdu a půdní profil

Vodní eroze způsobuje odnos půdních částic a jejich transport po svahu. Opakem odnosu půdních částic a jejich transportu je akumulace. V dolních částech svahů dochází k hromadění smytých půdních částic a vytváření nových půdních horizontů i půdních typů.

Půda může být v horní části svahu ochuzena o nejúrodnější humusový horizont, zatímco v dolní části svahu vzniká akumulovaná půda. Z původní černozemě se může stát černozem akumulovaná, která se následně mění v nový půdní typ - koluvizem modální.

Příklad území ukazuje půdní vývoj od černozemě modální v horní části pozemku až po půdu výrazně ochuzenou erozí. Dříve se zde nacházela černozem s orničním a humusovým horizontem vysokým minimálně 80 cm. Dnes tyto horizonty téměř zmizely.

Z nejúrodnějších černozemí se stala regozem, tedy půdy s nízkou přirozenou úrodností. Barevné střídání ve spodní části profilu znamená, že se již hospodaří na podloží, tedy na půdotvorném substrátu.

Vzorové území bylo při půdním průzkumu v 70. letech 20. století charakterizováno jako půda - černozem modální. Půdní sonda se provádí v horní části pozemku, uprostřed svahu a na jeho úpatí, aby bylo možné porovnat odnos a akumulaci.

V horní části profilu může být zachován horizont AC s mocností přibližně 30 cm. Níže se nachází půdotvorný substrát - spraš, tedy horizont Ck s mocností přibližně 50 cm. Při pokračující erozi může být obnažen geologický, podpůdní horizont - flyšový pískovec, označovaný jako horizont D.

Takto postižená půda již nemusí plnit své produkční a mimoprodukční funkce. Eroze tak neznamená pouze ztrátu části půdy, ale také dlouhodobé zhoršení její kvality a úrodnosti.

Eroze půdy a znečištění vod

Vztah mezi erozními procesy a znečištěním povrchových vodních zdrojů se odehrává ve dvou rovinách. První z nich je fyzikální neboli mechanické znečištění, kdy se jedná o zákal vody.

Druhou rovinou je transport chemických látek z povodí do hydrografické sítě. Eroze může do vody přenášet půdní částice, živiny, hnojiva a další látky.

Fosfor je v půdě často vázaný a málo rozpustný. Jeho obsah může být relativně vyšší u půd jemnozrnných. Transport fosforu půdními částicemi lze charakterizovat hodnotou poměru obohacení.

Fosfor je považován za limitující prvek rozvoje eutrofizačních procesů. Eutrofizace může vést ke zhoršení kvality vody, k rozvoji řas a sinic a ke změnám podmínek vodních ekosystémů.

Vodou transportovaný sediment se může ukládat v rybnících, jezerech a vodních nádržích. V nádrži dochází k vypadávání nesených splavenin. Nejprve se usazují hrubší částice, zatímco nejjemnější částice vydrží ve vznosu nejdéle.

Vlivem sedimentace je část zásobního objemu nádrže zabrána sedimentem. Klesá tak její kapacita. Sediment může zhoršovat kvalitu vody, omezovat přirozené procesy odbourávání živin a při poklesu hladiny obnažovat dno s vrstvou splavenin.

Obnažené dno může zarůstat agresivní vegetací. Může se vytvořit porost s velkou biomasou. Zanášení vodních toků a nádrží představuje rovněž ohrožení infrastruktury v krajině a může způsobovat škody na ní.

Vodní eroze a mořská činnost

Mořská voda je neustále v pohybu. Vítr způsobuje vznik mořských proudů a vln. Vlny se mění při pobřeží na příboj. Gravitace Slunce a Měsíce způsobují slapové jevy, tedy příliv a odliv.

Mořská voda vymílá pobřeží a dno moře, přenáší a ukládá úlomky hornin. Erozní činnost moře se soustřeďuje především na pobřežní pásmo, kde na pobřeží působí příboj, mořské proudy a slapové pohyby.

Při nárazu vln na pobřeží dochází k mechanickému rozrušování hornin. Vlny mohou využívat pukliny, dutiny a oslabené partie hornin, které postupně rozšiřují. Úlomky hornin jsou následně odnášeny a obrušovány.

V důsledku mořské eroze a působením mořských proudů vznikají při pobřeží strmé skalní útesy a skalní brány. Pobřežní útesy vznikají postupným podemíláním pobřeží příbojem.

V oblasti mírného pobřeží a v zátokách převládá tvořivá činnost moře. V těchto oblastech moře ustupuje a pevnina se rozšiřuje. Přenášený materiál se ukládá v místech, kde se snižuje energie vln a proudů.

Mořská eroze a sedimentace se vzájemně doplňují. Na exponovaných úsecích pobřeží převažuje rozrušování a odnos materiálu, zatímco v chráněných zátokách dochází k jeho ukládání.

Řeky jako zdroj sedimentů pro moře

Většina řek ústí do moří nebo jezer. Řeky do moře přinášejí materiál erodovaný v horních a středních částech povodí. Tento materiál se při poklesu rychlosti toku a po smísení s mořskou vodou ukládá v ústí nebo je dále transportován mořskými proudy.

Řeka může dopravovat balvany, valouny, štěrk, písek, silt i jílovité částice. Hrubší materiál se obvykle ukládá blíže ústí, zatímco jemné částice mohou být přenášeny dále do moře.

V ústí řeky mohou vznikat delty. Delta je výsledkem společného působení říčního transportu, sedimentace, mořských proudů, vlnění a přílivu s odlivem. Její tvar se mění podle množství přinášeného sedimentu a podle toho, zda mořská činnost materiál spíše ukládá, nebo odnáší.

Jezera a nádrže v systému vodní eroze

Jezera jsou přirozené nádrže vody vznikající v důsledku působení vnitřních a vnějších geologických procesů. Zaujímají 1,8 % povrchu souše a většinou jsou součástí krajiny, které v geografickém smyslu nemají dlouhé trvání.

Jezera mohou vznikat vulkanickou činností, v příkopových propadlinách, „odškrcením“ od moře, ústupem ledovců nebo krasovými procesy. Mohou vzniknout také působením náplavů, sesuvů, morén a dalších přírodních procesů.

Velké přehradní nádrže mají zatím především regionální význam. Mohou však výrazně ovlivnit vývoj georeliéfu, například zadržováním plavenin. V nádržích se sedimenty ukládají a postupně zmenšují zásobní objem.

Další typy eroze

Dalším procesem, který zapříčiňuje pohyb půdy ve směru svahu, je eroze orbou. Někdy se zmiňuje také eroze sněhová, tzv. nivální.

Eroze působená skutečně čistě sněhem je vzhledem k zanedbatelné kinetické energii dopadajících vloček nulová. Erozi však může reálně působit sesun půdních vrstev, způsobený ujetím vrchní přemokřené vrstvy půdy po vrstvě spodní, ještě zmrzlé při pomalém jarním tání.

Tento proces se týká především horských poloh s velmi strmými svahy, které jsou v podstatě vždy trvale zatravněny. Druhým typem eroze působené sněhem je eroze způsobená rychlým táním sněhu.

V ČR však dosud neexistovala spolehlivá metoda pro kvantifikaci eroze způsobené táním sněhu. Komplexně je řešena v simulačním modelu EROSION 3D. Zjednodušená metoda postavená na principech USLE je nově představena Prof. Tomanem v nové metodice (Toman In Janeček a kol., 2012).

Posledním procesem, který je možno pro úplnost přidat do výčtu typů eroze, je eroze sklizňová. Spočívá ve ztrátě půdy z pozemku spolu se sklízenou plodinou.

V Evropě bylo prokázáno, že ztráty půdy například při sklizni cukrovky mohou dosahovat hodnot srovnatelných s intenzivní vodní erozí. Hlavní vliv na míru ztráty půdy má v tomto případě způsob sklizně, vlhkost půdy a její vlastnosti.

Ochrana půdy a omezení transportu sedimentů

Mezi riziky a škodami způsobenými erozí je třeba rozlišovat přímé škody na pozemku a škody způsobené transportem půdy mimo pozemek. Přímou škodu je třeba řešit také zachycením smyté zeminy.

Ochranná opatření mohou být realizována na samotném pozemku a jejich provedení je plně v moci uživatele. Patří mezi ně například změna osevního postupu, zvýšení pestrostí pěstovaných plodin, ochranné technologie při pěstování kukuřice a omezení období, kdy půda zůstává obnažená.

Na převážné ploše erozí ohrožených půd v České republice není prováděna systematická ochrana zabraňující dalším ztrátám. S erozí zemědělské půdy se však dá bojovat správnými osevními postupy a vyšší pestrostí pěstovaných plodin.

Ochraně půdy s využitím postupů vhodných pro plnění standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, tedy DZES, byla věnována videokonference, kterou uspořádaly Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., a Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v. v. i.

V rámci DZES 5 jsou protierozní požadavky pro potřeby dotací zaváděny do praxe postupně. Cílem je dlouhodobé zachování funkcí půdy a její úrodnosti.

Uživatelům mohou pomáhat nástroje, které poskytují informace o míře erozní ohroženosti hodnocených lokalit, například DPB v rámci LPIS, erozní parcely nebo libovolné EUC. Tyto nástroje mohou poskytovat informace o ochranném účinku modelových osevních postupů, umožňovat vytvářet a hodnotit vlastní osevní postupy, vyhodnocovat potřebu přijmout konkrétní doplňující protierozní opatření a posuzovat jeho účinnost.

Mohou také vyhodnocovat dopad bilance organické hmoty na erodovatelnost půdy. Ochranná opatření se musí přizpůsobit charakteru pozemku, sklonu, délce svahu, půdním vlastnostem, způsobu hospodaření a očekávaným srážkovým epizodám.

Monitoring erozních událostí

V současné době vzniká mapa erozních událostí na území České republiky. Na webovém portálu nazvaném Monitoring eroze zemědělské půdy se zaznamenává stav pozemků na celém našem území.

Informace z monitoringu poskytují Ministerstvu zemědělství přehled o postižených oblastech a také zpětnou vazbu o účinnosti přijatých opatření. Lokality zaevidované v tomto systému se kontrolují a posuzují.

Po zmapování stávající situace by se mělo přistoupit k opatřením vedoucím ke zlepšení současného stavu. Monitoring umožňuje sledovat opakované poškozování pozemků, rozsah odnosu půdy a transport sedimentů do vodních toků a nádrží.

Erozi nelze nikdy zcela zabránit, protože patří mezi přirozené reliéfotvorné pochody. Ochrannými opatřeními lze však snížit její zrychlenou složku, omezit odnos nejúrodnější půdy, zpomalit transport sedimentů a snížit znečištění povrchových vod.

tags: #erozni #cinnost #reky #a #more