Legenda českého cestování Miroslav Zikmund patří k osobnostem, jejichž život byl od mládí spojen s touhou poznávat svět, sbírat zkušenosti a přetvářet je v knihy, filmy i reportáže. Jeho jméno se nejčastěji vyslovuje spolu s Jiřím Hanzelkou, s nímž vytvořil mimořádné celoživotní přátelství i jednu z nejznámějších cestovatelských dvojic 20. století.
Jejich příběh nezačal náhodou. Miroslav Zikmund se narodil v Plzni a už jako mladý muž studoval Vysokou školu obchodní v Praze, kde se s Jiřím Hanzelkou seznámil. Oba mladíci si hned padli do oka. Pojila je láska po poznání, svobodě a dobrodružství. Vzniklo výjimečné a celoživotní přátelství.

V době, kdy velkým snům nepřálo, se rozhodli, že zkusí štěstí. Se svými cestovatelskými plány oslovili tehdejší vedení automobilky Tatra. Jejich první cesta po pěti světadílech odstartovala 22. dubna roku 1947 před pražským sídlem Autoklubu Republiky československé. Rodákovi z Plzně, Miroslavu Zikmundovi, bylo tehdy 27, Jiří Hanzelka ze Štramberku byl jen o rok mladší.
Cílem první nomádské mise byla prezentace Československa ve světě a rozvoj obchodních vztahů. Mladí muži putovali po světě až do roku 1950. Z Evropy se lodí přeplavili i s vozem do marocké Casablanky a pokračovali podél severního pobřeží do Egypta. Následně zamířili přes Súdán, Habešské císařství až do Konga a Kapského města.
V lybijském hlavním městě museli setrvat skoro 2 měsíce, potom, co s tatrovkou během vyhýbání se neopatrným kamionům narazili do betonového pilíře. Z druhého největšího jihoafrického města se měli přeplavit do Spojených států amerických. Tam se jim ovšem plány rozsypaly. Studenti nedostali víza. Zikmund s Hanzelkou proto rychle změnili plány a vydali se loďmo do Argentiny.
V Latinské Americe pak putovali, objevovali, psali a natáčeli více než dva roky. Své zážitky, zahrnující smrtící žízeň v poušti, vypořádání se s malárií, rozzuřeným hrochem, lovci lebek nebo soptícím vulkánem, pak zužitkovali ve svých prvních cestopisných knihách. O jejich dobrodružné vyprávění byl obrovský zájem. Jen tři roky po první výpravě se prodalo neuvěřitelných 150 000 knih. Podobný úspěch zaznamenaly i jejich filmové reportáže.
Za tři a půl roku projeli 44 zemí, urazili 111.000 kilometrů, z toho 61.700 ve svém voze. Oba cestovatelé se také věnovali přednáškám, o něž byl mimořádný zájem. Podle vzpomínek Miroslava Zikmunda přišlo na jednu z nich v červnu 1952 do litvínovského amfiteátru dokonce jedenáct tisíc lidí - na dva mladíky s mapou a ukazovátkem…
Přípravy na další cestu se však nepříjemně komplikovaly, především kvůli tomu, že nebylo kým jejich pokračování plánu „5“ zastřešit a cestovatelé na volné noze za hranice železné opony jednoduše nesměli. Nakonec se díky tlaku veřejnosti dychtící po dalších reportážích H+Z a prostřednictvím záštity Československé akademie věd podařilo „zdržování“ prolomit.
Na svou druhou cestu, po Asii a Oceánii, trvající tentokrát pět a půl roku, tedy vyrazili až v roce 1959, nyní ve dvou Tatrách 805. Podruhé byli na cestu vybaveni doprovodným týmem a dvěma speciálně upravenými terénními vozy značka Tatra 805. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu.
Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“ Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala.
V letech 1963-1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu. Dále projeli cesty Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkménie, Ukrajiny a Polska. Přivítáni byli na zaplněném Staroměstském náměstí 11. listopadu 1964.
V roce 1968 se postavil na stranu tzv. Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř - peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus.
V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce mu český prezident Miloš Zeman 28. října udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I.
Na konci června 2021 patřil mezi 13 nejstarších mužů České republiky. Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021. Urna s jeho popelem je uložena v hrobě na zlínském Lesním hřbitově.

Jeho dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Narození | 14. února 1919 |
| Úmrtí | 1. prosince 2021 |
| První cesta | 1947-1950 |
| Druhá cesta | 1959-1964 |
| Ujetá vzdálenost první výpravy | 111.000 kilometrů |
| Počet zemí | 44 zemí |
| Počet reportáží | přes 700 reportáží |
Vybrané knihy:
- Afrika snů a skutečnosti 1.
- Afrika snů a skutečnosti 2.
- Afrika snů a skutečnosti 3.
- S československou vlajkou na Kilimandžáro
- Tam za řekou je Argentina.
- Přes Kordillery.
- Za lovci lebek.
- Mezi dvěma oceány.
- Jižní Amerikou.
- Obrácený půlměsíc.
- Tisíc a dvě noci.
- Světadíl pod Himálajem.
- Zvláštní zpráva č. 4.
- Cejlon - ráj bez andělů.
- Sloni žijí do sta let.
- Legenda H + Z.