Bronzová vstupní vrata Národního památníku na Vítkově patří k nejvýraznějším uměleckým prvkům monumentální stavby na vrchu Vítkov. Jsou dílem sochaře Josefa Malejovského a zdobí je reliéfy s revolučními a hrdinskými výjevy z československých dějin.
Národní památník vybudovaný podle projektu arch. Jana Zázvorky byl stavěn na počest legionářů a vzniku republiky. Monumentální arch.- urbanistický komplex sestávající z hlavního objektu, dvou výškových úrovní teras, tribuny (estrady) před soklem k pomníku J. Žižky a soustavy nástupních schodišť byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 1929?1938 k poctě československých legionářů.
Národní památník na Vítkově
Na vrchu zvaném Vítkov proběhla 14. července 1420 bitva, ve které husitská vojska, vedená Janem Žižkou, zvítězila nad křižáky.
Budovu navrhl architekt Jan Zázvorka v l.1926-27 (soutěž vyhrál ještě ve spolupráci s J. Gillarem, projekt poté už zpracovával sám). První symbolický výkop pro položení základního kamene provedl Tomáš Garigue Masaryk 8. listopadu 1928, vlastní stavební práce byly zahájeny v r. 1929.
Mohutná bloková žulou obložená stavba byla dokončena v r. 1932, do r. 1938 pokračovaly práce na výzdobě interiéru. Stavba probíhala v l.1928 - 1933. Přibližně do r. 1938 pokračovaly ještě práce na interiéru.
Plánované slavnostní otevření památníku zmařily mnichovské události. Práce na téměř dokončeném památníku přerušila německá okupace, za 2. V průběhu druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, znovu byl upravován a doplňován po jejím skončení (kvůli připomínce 2. protifašistického odboje).
Po roce 1948 začal sloužit státní ideologii a k propagaci komunist. režimu. Byli zde pohřbeni významní představitelé Komunistické strany Československa. Památník postupně začal upadat do zapomnění.
V roce 2001 získalo Národní památník na Vítkově do správy Národní muzeum. V roce 2001 se Národní památník na Vítkově stal součástí vládního usnesení o rehabilitaci a rekonstrukci některých památek spjatých s československými dějinami 20. století. Dostal se do správy Národního muzea, které začalo připravovat jeho rekonstrukci a rehabilitaci.
Od května 2007 do října 2009 byl památník uzavřen kvůli rekonstrukci. Slavnostní otevření proběhlo 25. 10. 2009, pro veřejnost je Památník otevřen od 29. 10. 2009. Od října 2009 je otevřen veřejnosti.
Bronzová vrata Josefa Malejovského
Bronzová vstupní vrata jsou dílem sochaře Josefa Malejovského, zdobí je reliéfy, z nichž šest je věnováno době husitské.
Unikátní je skupina bronzových vstupních dveří v duchu novoklasicismu s reliéfními výjevy (revoluční a hrdinské výjevy z historie od Jos. Malejovského z r.1954 na hlavních dveřích, symboly odboje proti fašismu od O. Kozáka z r.1956 na dveřích z podjezdu do kolumbária, vstupní dveře do Pamětní síně Rudé armády jsou zdobeny dle návrhů J. Kavana, J.
Na hlavních dveřích z roku 1954 vytvořil Josef Malejovský reliéfní výjevy s revolučními a hrdinskými motivy z historie. Šest reliéfů je věnováno době husitské, čímž vrata připomínají nejen samotný vrch Vítkov, ale také vítězství husitského vojska vedeného Janem Žižkou.
Na výzdobě památníku se podílela celá řada významných i režimem preferovaných umělců, jako například Vincenc Beneš, Jaroslav Horejc - kandelábrová svítidla, reliéfy, Max Švabinský - mozaiková výzdoba v Síni padlých či Jan Štursa - plastika Raněný v interiéru památníku.
Reliéfy a historické výjevy
Bronzová vrata nejsou pouze funkčním vstupem do budovy. Jejich plastická výzdoba vytváří slavnostní nástup do prostoru památníku a prostřednictvím historických scén propojuje architekturu s ideovým programem celé stavby.
Jan Žižka na broznových vratech Josefa Malejovského
Výjevy na dveřích navazují na širší výzdobu objektu, v níž se objevují motivy husitských bojů, legionářské tradice, odboje proti fašismu i poválečné státní ideologie.
Vstupní prostor a interiér památníku
Vstupním prostorem je slavnostní síň s vrchním osvětlením, největšími varhanami v ČR a mramorovým obkladem.
Nad vchodem do ústřední síně je mozaika Kde domov můj od Jakuba Obrovského, v rozích síně jsou reliéfy bojovníků 1.
Síň padlých bojovníků, též Síň československých legionářů (vlevo od ústřední síně) je věnována bojovníkům 1. a 2. světové války, jejichž urny s prstí z hromadných hrobů jsou pod podlahou. Stěny zdobí mozaiky Maxe Švabinského, verše Vítězslava Nezvala a slivenecký mramor.
V místnosti stojí socha Raněný od Jana Štursy a svícen od Jaroslava Horejce.
Po 2SV byla k budově přistavěna síň Rudé armády, zvenku osazeny další sochy, vstupní čelní a boční kovové dveře s reliéfy s soc-real. motivy (výjevy ze života venkovs.
Síň Sovětské armády byla k objektu přistavěna ve formě apsidy v r. 1955, je vyložena mramorem, bronzové dveře s plastickou výzdobou pocházejí od Jana Kavana a Jana Simoty. V sarkofágu jsou ostatky Neznámého sovětského bojovníka.
Mauzoleum Klementa Gottwalda
22. června 1954 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušeno bylo 30. března 1962 (o nabalzamované tělo se každou noc staralo 70 lékařů a kosmetiků, operační sál byl v suterénu).
Sarkofág Klementa Gottwalda stojí uprostřed ústřední síně (pod slavnostní síní), po stranách místnosti je dalších 10 sarkofágů a řada hrobek.
Ostatky byly do památníku ukládány dle rozhodnutí ÚV KSČ, téměř 50 uren včetně ostatků prezidentů Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a Ludvíka Svobody.
Po r. 1990 byly některé ostatky vráceny rodinám, zbývající, o které pozůstalí neprojevili zájem, byly předány KSČ, která je uložila do společného hrobu na Olšanských hřbitovech.
Někteří citlivější lidé se můžou cítit stísněně, nepříjemně, v místě, kde pod plachtou leží Klement Gottwald - koukněte na ty kachličky na stěnách, mnohým stačí už jen toto.
Hrob neznámého bojovníka
Dne 14. 7. 1949 sem byly přeneseny ostatky neznámého bojovníka padlého v bojích na Dukle a uloženy do sarkofágu před památníkem.
Hrob neznámého bojovníka kryje žulová deska se státním znakem a nápisem Sláva hrdinům padlým za vlast.
V roce 1949 sem byly přeneseny ostatky neznámého bojovníka padlého v bojích na Dukle. Hrob kryje žulová deska pro kladení věnců s nápisem "Sláva hrdinům padlým za vlast", nad hrobem je umístěn velký státní znak.
Původní prvorepublikový státní znak vytvořil sochař Otakar Španiel, v r. 1962 byl nahrazen socialistickým znakem, jehož autorem byl Jiří Pradler. V srpnu 1997 byla na místo osazena kopie Španielova znaku zhotovená sochařem Vladimírem Opplem a Martinem Ceplechou.
Pomník Jana Žižky
Před památníkem byla r. 1950 odhalena jedna z největších bronzových jezdeckých soch na světě - pomník Jana Žižky, dílo Bohumila Kafky, který na ní pracoval již od dob první republiky.
Autorem bronzové jezdecké sochy je sochař Bohumil Kafka (model z r. 1932). Dílo se nepodařilo dokončit za 1. republiky, odlit byl až po skončení války (1946-1950) a osazen na místo teprve v červenci 1950.
Pomník je vysoký 9 m, dlouhý 9,6 m, široký 5 m a váží 16,5 t. Sochu ulila v r. 1946 firma Václav Mašek.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Výška sochy | 9 m |
| Délka sochy | 9,6 m |
| Šířka sochy | 5 m |
| Hmotnost | 16,5 t |
Socha na Vítkově patří mezi desítku největších jezdeckých soch na světě (výška: devět metrů, délka: 9,6 metru, šířka: pět metrů, hmotnost: 16,5 tuny).
Je umístěn v půlkruhově vyduté stavbě orientované k ploše hlavní terasy (shromaždiště). Z této úrovně je rovněž situován vnější vstup do prostoru hrobu. Celá hmota je současně podnoží k soklu pomníku Jana Žižky.
Horní část je pochozí, toří součást horní terasy přístupné ze spodní terasy dvojicí schodišť po stranách a měla sloužit jako tribuna (estrada) pro řečníky. Hrob je přístupný rovněž z interiéru památníku.
Výzdoba a další umělecká díla
Na jeho výzdobě se podílela celá řada významných i režimem preferovaných umělců, jako například Vincenc Beneš, Jaroslav Horejc - kandelábrová svítidla, reliéfy, Max Švabinský - mozaiková výzdoba v Síni padlých či Jan Štursa - plastika Raněný v interiéru památníku.
Zastoupený byl i sochař Karel Pokorný - sousoší na pylonu Vítězství socialismu z r. 1962, reliéfy v čelních stěnách ústřední síně - a mnoho dalších (K. Lidický, O. Švec, K. Kotrba, S. Hajerová, J. Obrovský).
Součástí areálu je i vyhlídkový altán (parc.č.406), který je prohlášen i samostaně pod r.č. 40236/1-1322. Altán je i součástí areálu v témže rozsahu, který byl v roce 1999 prohlášen za NKP (r.č. 114).
Prohlídka památníku a výhled z Vítkova
Kvalita expozic je luxusní - aranžérská TOP práce, využití prostoru designově dokonalé, budova památníku obdivuhodná.
Na prohlídku je dobré mít dostatek času, nám málem ujel vlak domů. Pokud tedy prohlídce dáte čas, který jí patří, dost to s váma zacloumá - já si to dost “prožil”.
Informace z naší minulosti, které jsou přímo před vašima očima vyrobeny, napsány přímo těmi, kteří jsou významnou součástí naší historie.
Krásně to však rozdýcháte, když vás výtah vyveze na střechu Prahy. Pod váma jede na koni Jan Žižka a vy máte výhled 360°.
Vzpomínková shromáždění na Vítkově
Z nadpisu článku je jasný důvod naší návštěvy v Praze - loni jsme se těch akcí zúčastnili poprvé a zanechaly v nás dojem, že rituály tohoto typu jsou nám a našim spoluobčanům v mnoha ohledech potřebné - teprve při soustředění v jejich průběhu nás doopravdy napadne, že jsme sem přišli kvůli lidem, kteří v minulosti, jež nám při lhostejném přístupu připadá propastná, různými způsoby usilovali i o naše dobré místo k žití a že vlastně jejich životy mají přesah do současnosti. A že budou živí, dokud o nich budeme mluvit.
Za dvě hodinky od vykročení z domova už jsme se vydali z autobusového nádraží Florenc na poznávací výlet na Vinohrady. Do začátku pietního aktu na vrchu Vítkově (v 10:00) zbývala trocha času, kterou jsme chtěli věnovat prohlídce kostela postaveného podle návrhu Josipa Plečnika.
Seběhli jsme po svažitých ulicích pod Vítkov, pak vyšlápli vzhůru po jeho svahu a za pár minutek už na Čestném dvoře Národního památníku začínal pietní akt k 96.
Společně s Miluškou a Pavlem jsme odjeli na poslední štaci - městská část Praha 6 letos uspořádala oslavy vzniku republiky kvůli opravám Písecké brány v takzvaném Skleněném paláci na náměstí Svobody.
Před budovou se sešlo pár desítek lidí, proběhly proslovy - za smysluplný a vysoce aktuální jsme považovali ten, který přednesli paní Miroslava Němcová a senátor Bratský.
Součástí vzpomínkové oslavy byla doprovodná výstava Světová válka a naše revoluce - na panelech byly, doplněné fotografiemi, přehledně popsané historické souvislosti při vyhlášení samostatného státu, rozloha První republiky a osudy „mužů 28.
Ve svahu pod plošinou u Památníku, na hraně Vítkova s výhledem směrem na Karlín (viz samostaný EL, veden je pod r.č.