Balkánský poloostrov a cestovní ruch: příroda, historie a autentické zážitky

Balkánský poloostrov je region plný kontrastů, historie a neuvěřitelně rozmanitých krajin. Balkán, jedna z posledních divočin v Evropě, takový malý kousek Asie, který nám leží doslova pod nosem.

Krajina s kouzlem Orientu a příslibem dobrodružství je pro nás na dosah ruky. Balkánský poloostrov, obklopený ze severu zbytkem Evropy a z ostatních světových stran mořem a ostrovy, je území, kde se prolínají geografické a kulturní kontrasty.

Zemí je zde 11: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Srbsko a z části i Turecko.

Spousta Čechů vidí Balkán jako Chorvatsko, kam jedou a Slovinsko, kterým přitom musí projet. Někteří létají do Řecka nebo se jezdí válet na bulharské pláže. Tato představa je zakořeněna v české hlavě přes dvacet let, a až v poslední době začíná být protínána odvážnějšími.

Zatímco Řecko se již dlouho těší oblibě turistů, zbylé části Balkánského poloostrova teprve nyní začínají lákat české cestovatele. Země jako Albánie, Černá Hora, Srbsko či Rumunsko nabízejí jedinečnou kulturu, nepřeberné množství přírodních krás a dosud neprozkoumané památky.

V posledních letech se země jihovýchodní Evropy stávají stále populárnějšími destinacemi mezi Čechy. Přezdívka „divoký východ“ již pomalu zaniká a lidé jsou příjemně překvapeni kvalitou hotelů, restaurací a dalších turistických služeb.

Proč Balkán přitahuje stále více turistů

Balkán je již dlouhou dobu oblíbenou destinací pro ty, kteří hledají kulturní rozmanitost, bohaté historické dědictví a výhodné ceny zájezdů.

Balkánský poloostrov nabízí turistům mnohem víc než jen krásné pláže. Láká na divokou přírodu, majestátní pohoří a rozmanitou kulturu s bohatou historií ovlivněnou Byzantskou a Osmanskou říší.

Bulharsko a Chorvatsko patří již desetiletí mezi nejpopulárnější země Balkánu díky svému příznivému klimatu, cenové dostupnosti a snadné dopravě autem. V posledních letech však stoupá obliba Albánie a díky přímému leteckému spojení roste zájem i o Černou Horu.

Kombinace hor s horskými silnicemi, moře, starobylých měst i zajímavé přírody i poměrně velké volnosti cestování láká na Balkán čím dál více lidí.

Většina balkánských zemí je však dnes pro turisty bezpečná a nabízí rozvinutou infrastrukturu a kvalitní turistické služby. Místní obyvatelé jsou zvyklí na turisty a rádi je překvapí svou pohostinností.

„Lidé na Balkáně jsou komunikativnější než v Česku.

Jazyk, měna a kulturní rozdíly

Čeští turisté zvyklí používat svou mateřštinu v Chorvatsku mohou být při cestování po zbytku Balkánu překvapeni jazykovou různorodostí.

„V Albánii se díky rozvoji cestovního ruchu dá snadno domluvit anglicky, jinde turisté nejlépe uspějí s ruštinou, němčinou nebo pomocí gest,“ popisuje Simona Škurková.

Podle průzkumu společnosti Education First, která srovnává znalost angličtiny mezi státy, obyvatelé některých balkánských zemí ovládají angličtinu lépe než Češi.

Při cestování Balkánem mohou Češi narazit na jazykové i kulturní rozdíly. Bulharský souhlas se vyjadřuje kroucením hlavy, což může být matoucí, stejně jako nápisy v cyrilici.

„Zatímco v Česku jsme si zvykli na platbu kartou, na Balkáně to není běžný standard.

V Albánii má oficiální měna lek, ale je tu možnost platit i v EUR. Převážně jsem tedy platila v EUR.

Na platbu v hostelu jsem si raději, ale vybrala ten jejich lek. Výběr byl zadarmo a nechtěla jsem přijít o všechnu hotovost v EUR.

V Černé Hoře se používá euro, přestože země není členem Evropské unie. V Kosovu se také platí EUR a není v EU.

Cestování autem po Balkáně

Ráno naskládáme věci do auta a zamíříme přes Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko přímo na jih. Od Bosny a Hercegoviny nás dělí deset hodin za volantem.

Největší nevýhodou je poměrně velká vzdálenost - zvlášť, když jsme s dítětem s delšími přejezdy vázáni téměř výhradně na jeho spánek.

Nejrychlejší variantou je cesta po chorvatských dálnicích, ta by se ale docela prodražila a navíc jsme potřebovali cestu rozdělit.

Na Balkáně se dá cestovat autem, autobusem i vlakem. Mnoho motorkářů se v letních měsících jezdí vyřádit na slovinské cesty, hlavně kvůli horským průsmykům a trasám v Julských Alpách.

Cesty v horských oblastech však mohou být rozbité, úzké a plné serpentin. Cesta mezi Brodem a hraničním přechodem je neuvěřitelně špatná, člověk míjí jeden luxusní raftařský kemp za druhým.

V Bosně a Hercegovině může být jízda zdlouhavá hlavně kvůli místním řidičům - tam, kde by u nás byla rychlost omezená na 80 km/h, oni mají 60 km/h a všichni pro jistotu jedou maximálně 50 km/h, předjíždění je v nekonečných zatáčkách a serpentinách prakticky nemožné.

V Albánii je největším rizikem pro návštěvníka zdejší neorganizovaná doprava. Značkami si Albánci hlavu moc nelámou.

Na silnicích se tak často pohybují neosvětlené vozy, domácí zvířata a lidé. Pasoucí zvířata můžete potkat občas i na dálnici stejně jako traktor nebo auto jedoucí v protisměru.

Podle konkrétní trasy může být cesta po Balkáně pohodlná, nebo naopak časově náročná. Celý den jsme trávili v autě a ke konci jsme byli fakt rádi, že jsme to mohli zapíchnout nedaleko chorvatsko-slovinských hranic.

Nakonec naše trasa měřila celkem 2800 km.

Bosna a Hercegovina: řeky, vodopády a orientální města

O Bosně a Hercegovině pokaždé vyprávím se zvláštní nostalgií. Poprvé jsem tady byla před více než deseti lety.

Tehdy to pro mě byl úplně neskutečný svět, jakýsi magický Orient. Myslím si, že právě tady jsem v sobě objevila touhu po cestování, objevování a poznávání všeho nového.

V Bosně a Hercegovině jsem viděla poprvé mešity s elegantními minarety. Jako dnes si pamatuji tu nezaměnitelnou a náramně podmanivou atmosféru města Mostar.

Přijeli jsme sem k večeru. Uličkami jsme se propletli až do starobylého centra, kde hrála východní hudba.

Jako očarovaná jsem procházela mezi drobnými krámky. Živý ruch, barvy a všeobecná pestrost mi daly pocit, že už dávno nejsem v Evropě.

<พ>tagimg>Mostar historické centrum a Starý most

Největším pokladem Bosny pro mne ale zůstávají zdejší průzračně čisté, smaragdově modré řeky.

Stejně jako ve většině sousedních zemí i tady řeky většinou vyvěrají jako velmi silné krasové prameny.

Na mnohých z nich můžete spatřit působivé vodopády, ale také staré dřevěné mlýnky coby dílo člověka, které vzniklo v dokonalé harmonii se zdejší přírodou.

Zlatá Zelengora

Úzká šotolinová cesta nás zavedla do odlehlého a řídce osídleného pohoří Zelengora v jihovýchodní části země.

Malebně zvlněná krajina dýchá klidem, na oblých hřebenech hor zarostlých trávou se pasou ovce.

Sluncem zalité kopce mi připomínají středoasijské stepi a skvěle doplňují pestrou paletu bosenské přírody.

Zlatavá barva všude kolem napovídá, že co nevidět přijde podzim. Ještě teď, v pozdním létě, jsou zdejší horská jezera příjemně vyhřátá.

Kromě táboření ve volné přírodě si tak po ránu užíváme i plavání v jezeře.

Jajce a vodopád Pliva

Jajce je město s bohatou historií, které se nachází v samém srdci Bosny a Hercegoviny.

Největší atrakcí města je impozantní vodopád Pliva, který se nachází přímo v centru města.

Jajce je také domovem několika středověkých památek, včetně pevnosti, katakomb a starověkých kostelů.

Jajce je hodně pěkné město, se starým městem na kopci korunovaným pevností s nádherným výhledem i velkým vodopádem na řece Pliva.

Jajce pevnost a vodopád Pliva

Černá Hora: národní parky, kaňony a pobřeží

Černá Hora je rozlohou jen o trochu větší než Jihočeský kraj, má však pět národních parků, chránících bohatství zdejší nádherné přírody.

Po nezpevněné horské cestě jsme přijeli k malému hraničnímu přechodu Šćepan Polje. Řeka Tara tu tvoří hranici se sousední Černou Horou.

Vjíždíme do půvabné krajiny sevřené v kaňonu řeky Pivy. Z obou stran se nad námi tyčí skály vysoké až 1000 metrů.

Mezi nimi si razí cestu průzračně čistá Piva, která se kousek dál po proudu rozšiřuje v tyrkysově modré Pivsko jezero.

Národní park Durmitor

Cesta se klikatí dál, mizí v neosvětlených tunelech a stoupá serpentinami vzhůru, aby nám o chvíli později nabídla pohled na mohutné údolí z výšky.

Vlní se přes horské louky a vede až do srdce národního parku Durmitor, zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO.

Z travnatých plání Durmitoru vystupují vápencové štíty hor, z nichž nejprapodivnější je skalní masiv Šareni pasovi s jedinečnou pruhovanou stěnou.

V jeho blízkosti se pase stádo koní, další z divokých tváří balkánské přírody.

V národním parku Durmitor se nachází také Černé jezero, jedno z ikonických a hojně navštěvovaných míst Durmitoru.

V létě jsme přejeli k Vražje jezero, okolo kterého se pasou stáda ovcí, a následně k vyhlídce Ćurevac.

Pohled do údolí řeky Tary o skoro kilometr níže je opravdu impozantní.

Durmitor horská krajina a Černé jezero

Kaňon řeky Tary

Směrem na jihovýchod se horské louky proměňují v zářivě zelený kaňon řeky Tary, který se s 1300 metrů vysokými stěnami řadí mezi nejhlubší kaňony na Zemi.

V jednom místě se přes něj klene unikátní, 370 metrů dlouhý Đurđevićův most.

V roce 1942, kdy byl postaven, byl prý dokonce nejdelším mostem světa.

Tvoří ho pět mohutných oblouků ojedinělé konstrukce.

Procházíme se po mostě a opatrně nahlížíme do závratné hloubky na křišťálově čistou Taru, která se vine jako modrá stuha a skrz romantické zalesněné kopce míří přímo mezi kolmé vápencové zdi.

Skadarské jezero

Zcela jiný svět zase představuje oblast okolo Skadarského jezera.

Vládne zde vodní ptactvo, nepřístupné močály a tiše plynoucí řeka Crnojevića.

Na její meandr ve tvaru podkovy se otevírá nádherný pohled nedaleko rybářské osady jménem Rijeka Crnojevića.

Hladinu řeky při okrajích pokrývají koberce stulíků a leknínů a kdesi v dálce na obzoru Crnojevića ústí do Skadarského jezera.

Vodními rostlinami pomalu zarůstá i Skadarské jezero, ale jeho voda zůstává díky podzemním pramenům velice čistá.

Pohled na ni je doslova pastvou pro oko.

Vzali jsme to přes skalní klášter Ostrog a vyhlídku Pavlova strana nad jedním z meandrů Rijeka Crnojevića, což je opravdu krásné místo.

Kotor a pobřeží

Kotor je historické město, které je opravdu malebné.

Doporučuji si projít Staré město, až k večeru nebo v ranních hodinách bez turistů.

Druhá možnost je jít zadní cestou, která má stokrát lepší panorámata než ta placená.

Po prohlídce Starým městem jsem se vrátila zpět na hostel, kde si venku pár dalších batůžkářů připravovali kayaky a paddleboardy.

Západ slunce na kayaku byla třešnička na dortu.

V Petrovaci jsem měla domluvený paragliding. Kdo jste ještě nikdy nic podobného nezkusil, určitě neotálejte!

Z mého pohledu by se měl paragliding zkusit alespoň jednou za život.

Černá Hora je proslulá svými plážemi a luxusními letovisky, ale pokud hledáte klidné a odlehlé místo, vydejte se na sever do regionu Plav.

Jezero Prokletije je obklopeno horami, které jsou někdy přezdívány „Balkánské Alpy“.

Tento region je rájem pro milovníky přírody a turistiky, s nespočtem stezek vedoucích k dechberoucím výhledům.

Albánie: divoká příroda mezi mořem a horami

Svébytná Albánie působí ze všech balkánských zemí nejdivočejším dojmem.

Ale i tady se situace velice rychle mění. Putují sem investice ze západních zemí, stavějí se silnice a buduje infrastruktura ve velkém.

Tam, kde ještě před dvěma lety byly nedotčené pláže, rostou nyní jako houby po dešti hotelové resorty.

Skadar a první dojmy

Do města Skadar (Shkodër), ležícího v jihovýchodním cípu Skadarského jezera, jsme dorazili vpodvečer.

Ulice města překypovaly životem. Všechno důležité se odehrávalo právě zde: zábava, práce a rušná doprava.

Prodavači na tržnici vedli plamenné debaty, místní mladíci na motorkách či korbách aut na sebe pokřikovali a lidé ve starých mercedesech se s naléhavým troubením snažili protlačit skrz přeplněné ulice.

Odpadky se vršily v souvislých hromadách při okrajích silnice, mezi nimi hledali něco k snědku toulaví psi, ale občas i hladoví koně nebo pohublé krávy.

Zaujal mě prodavač ryb, který si přímo na silnici, v tom všem prachu, rozložil igelit a zručně kuchal ryby a zval ostatní k nákupu.

Největším rizikem ale je pro návštěvníka Albánie zdejší neorganizovaná doprava.

Moře a hory

Atmosféra této balkánské země nás do jisté míry strhne a nutí splynout nejen se zdejším provozem na silnicích, ale i se specifickým rytmem zdejšího života a uvolněného jižanského prostředí.

Zapomínáme na prvotní kulturní šok a plnými doušky si užíváme nespoutanou krásu zapadlých horských vesniček v Albánských Alpách (Prokletije) a objevujeme jedinečné mořské pobřeží, kde pláže tvoří bílé oblázky a voda láká ke koupání.

Usínáme jen ve spacáku přímo na břehu za zvuku mořských vln a s černou nocí plnou hvězd nad hlavou.

Dokonalá romantika!

Najít takovou báječnou pláž, kterou má člověk jen sám pro sebe, je ale rok od roku těžší.

Místa, kde se dá volně kempovat, ubývají a střídají je nově vybudované hotely a pláže pokryté lesem lehátek a slunečníků.

Za pověstnou divokostí Albánie se tak člověk musí vydávat hlouběji do vnitrozemí, ale i tady už řadu míst pohltil turistický ruch a proměnil je k nepoznání.

Modré oko a termální prameny

Kolem krasového pramene Modré oko vyrostla během pár posledních let rekreační zóna plná restaurací a na tradiční skok do ledové, na povrch vyvěrající vody se stojí fronta.

Čím dál více lidí míří také k fantastickým termálním pramenům v městě Përmet, zasazeným ve volné přírodě při březích řeky Lengarica.

Komani Lake

Jednodenní výlet na Komani lake se dá zařídit přes hostel.

Z Shköderu cesta minibusem k přístavu Koman trvala cca 2 hodiny.

Tam jsme se nalodili a 40 minut si užívali jízdy po řece s neskutečnou přírodou.

Celá ta cesta na mě působila poněkud asijsky.

Na konci cesty v jedné mini zátoce už na nás čekal připravený obídek.

Servírovala se zeleninová polévka a ryba se zeleninou, kterou ugrilovali hezky nad dřevěným uhlím.

Po obědě jsme si užívali s naplněnými pupíčky na lehátkách u řeky a kochali se okolím další 2 hodiny.

Komani Lake plavba mezi horskými útesy

Gjirokastër

Albánie je stále ještě nedoceněnou perličkou Evropy, a Gjirokastër je jedním z jejích klenotů.

Toto historické město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a je známé svými úzkými uličkami, kamennými domy a impozantním hradem, který se tyčí nad městem.

Severní Makedonie: jezera, kláštery a kulturní dědictví

Severní Makedonie leží v samém středu Balkánského poloostrova.

V malé hornaté zemi, s rozlohou třikrát menší než Česká republika, se setkávají dvě velká světová náboženství: pravoslavné křesťanství a islám.

Kromě kostelů a starobylých klášterů, zvaných monastýry, tu najdete také mešity, včetně překrásné malované mešity ve městě Tetovo.

Skopje

Po příletu z Bratislavy do Skopje jsem měla štěstí a stihla jsem si odchytnout z letiště shuttle bus do centra za 180 denárů (cca 75 CZK).

Po příjezdu do centra jsem byla ze jednoduše Skopje unešená.

Centrum je jednoduše dech beroucí s nádechem řecké architektury.

Doporučuji prozkoumat pevnost Kale, ztratit se v Old Bazaar, kde by byl hřích nezastavit se na tureckou kávu a vychutnat k tomu baklavu (tradiční osmanský dezert ke kávě).

Poblíž centra se nachází památník Matky Terezy, která byla oceněna Nobelovou cenou a narodila se právě ve Skopje v roce 1910.

Celkově po celém Balkánu narazíte na její sochy, kostely, ulice s jejím jménem a podobně.

Proto navštívení jejího památníku v jejím rodném městě je nutnost.

Po prozkoumání centra Skopje jsem se rozhodla navštívit Millenium Cross, který se nachází na hoře Vodno (1.066 m.n.m.) a je jedním z největších světových krucifixů.

Je možnost vyjít po turistické trase až na vrchol (6,5 km).

Tahle cesta vám zabere několik hodin. Nebo stačí vystoupat jen do poloviny a jet pak za 100 den lanovkou.

Každopádně ten výhled na celou Skopji stojí za to!

Ochridské jezero

Severní Makedonie leží ve vnitrozemí, přesto má své moře.

Bývá tak označováno obrovské, tři až čtyři miliony let staré Ochridské jezero, o které se země dělí se sousední Albánií.

Ochridské jezero patří k největším krasovým jezerům na světě a k nejhlubším na Balkáně.

Voda v jezeře vyniká průzračnou čistotou a viditelností až do 22 metrů.

Žijí zde endemické druhy ryb. Legendy dokonce vypráví příběh o příšeře, která se ukrývá v hlubinách jezera.

Klášter svatého Nauma a Galičica

Téměř na hranici s Albánií, přímo na břehu Ochridského jezera, stojí mystický klášter svatého Nauma, žáka Cyrila a Metoděje.

Jeho interiér zdobí skvostná fresková výzdoba a osvětlují dlouhé štíhlé svíce.

Kadidlo omamně voní a duchovní atmosféra se zmocní každého příchozího.

O kousek dál pramení řeka Černý Drin. Vyvěrá na několika místech a tvoří jezírko mrazivě ledové vody v pestrých odstínech modré a smaragdově zelené barvy.

Na východním břehu Ochridského jezera se zvedá mohutné pohoří Galičica.

Skrz jeho krasové podloží přitéká do Ochridského jezera podzemní řeka.

Vede ze sousedního, o 150 metrů výše položeného Prespanského jezera.

Z průsmyku shlížíme na Prespanské jezero na straně jedné a na Ochridské jezero na straně druhé.

Obě jezera se rozkládají v mezihorské tektonické propadlině, a Ochridské jezero bylo dokonce společně s okolní krajinou zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Národní park Mavrovo

Z jihu země se přesouváme na sever do dalšího národního parku.

Nese jméno Mavrovo stejně jako pohoří a jezero, které jsou jeho součástí.

Jezero není dílem přírody, vzniklo v roce 1947 stavbou sypané hráze na Mavrovské řece.

Zaplavením kotliny zmizelo pod hladinou jezera několik vesnic, včetně pravoslavného kostela svatého Mikuláše.

Voda v posledních letech ustoupila a kostel se ocitl zpátky na souši.

V okolních lesích a horách se vyskytuje řada endemických a reliktních druhů rostlin.

Žijí zde také rysi a medvědi.

Kosovo: historie, náboženství a citlivé hranice

Ze Severní Makedonie překračujeme hranici do Kosova, sporného území a částečně uznaného státu jihovýchodní Evropy.

Nárok na něj uplatňuje Srbsko, na kterém Kosovo vyhlásilo nezávislost v roce 2008.

Návštěva jakýchkoliv sporných území s sebou přináší jistá specifika.

Tady například neplatí naše česká zelená karta, a tak pojištění auta kupujeme na hraničním přechodu.

Je proto rozumnější jet do Kosova z Albánie nebo z Makedonie.

Priština

Po příletu do Skopje jsem se dostala autobusem do Kosova za 450 den cca 7,30 EUR.

Cesta trvala více méně přes 2 hodiny. Hraniční kontrola byla celkem krátká.

V Prištině jsem si bookla jednu noc v nejlepší hostelu - Prishtina Centrum Hostel za 9 EUR za noc.

Určitě si nesmíte nechat ujít navštívit Národní knihovnu Kosova (Pjeter Bogdani), Katedrálu Matky Terezy, Sochu Bill Clinton, Bazar, Imperial Mosque a Newborn Monument.

Newborn Monument není žádné wauu, ale pro obyvatele Kosova má ohromný význam.

Je to symbol jejich samostatnosti.

Popravdě Priština na jeden den bohatě stačí.

Prizren

Prizren je jedno z nejkrásnějších měst v Kosovu, plné historie a kultury.

Staré město je propleteno úzkými uličkami, kde najdete nádherné mešity, kostely a tradiční domy.

Prizren je také centrem mnoha kulturních akcí a festivalů, které přitahují návštěvníky z celého světa.

V minulosti toto historické město vynikalo značnou etnickou rozmanitostí, kterou však válka výrazně narušila.

Vedle mešit a tradičních osmanských domů zde stávaly i pravoslavné kostely.

Nyní staré město Prizren znovu ožívá rušnou atmosférou a kolem ikonického kamenného mostu Ura e Gurit vyrostla spousta restaurací a krámků.

Ve městě do dnešních dní přetrval velký vliv Turecka.

Žije tu turecká menšina, a dokonce tady prý vycházejí i turecké noviny a vysílá turecké rádio.

Prizren leží od Prištiny cca 1,5 hodiny cesty autobusem za 5 EUR.

Právě v Đakovici stojí údajně nejpůvabnější kosovská mešita jménem Hadum.

Před mešitou se zouváme, bosí procházíme po tlustém koberci a s hlavou zakloněnou dozadu obdivujeme malované ornamenty na stropě a stěnách mešity.

Severní Kosovo a přechod do Srbska

Jak pokračujeme na sever, pomalu se blížíme k hranici se Srbskem.

Albánské vesnice pozvolna střídají vesnice srbské. Na domech se objevují srbské nápisy a v obchodech platíme namísto eury srbskými dináry.

Přímo na hranici mezi Kosovem a Srbskem nás čeká ještě komedie s pohraničníky.

Kosovská razítka jsou totiž důkazem, že jsme do Kosova vstoupili z Makedonie.

Srbská vláda totiž všechny vstupy do Kosova přes jinou hranici než tu se Srbskem považuje za ilegální.

Srbsko: rostoucí turistická destinace bez pobřeží

Oproti ostatním balkánským zemím, kde se turistický ruch v posledních letech značně rozšiřuje, zůstává Srbsko pořád trochu stranou zájmu.

Pro člověka hledajícího něco autentického a neokoukaného však může být cesta sem nezvyklým zážitkem.

V pozoruhodné kombinaci se tu setkává a snoubí Západ s Východem, jejich vlivy se navzájem prolínají a ústí v kulturní rozmanitost celé země.

Navzdory tomu, že nemá mořské pobřeží, zažívá Srbsko skutečný turistický boom.

Počet cestovatelů stále roste a srbské úřady již předpovídají rekordní rok pro tento sektor.

Srbsko se dostalo do top 10 destinací pro dovolenou, které mezi turisty rychle získávají na popularitě.

Za prvních pět měsíců roku 2026 vzrostl počet turistů téměř o 7 % ve srovnání s loňským rokem.

Srbský ministr cestovního ruchu a mládeže Husajn Memič se domnívá, že tento pozitivní trend vydrží až do konce roku.

Srbija navíc plánuje překonat historický rekord v počtu turistů.

Proč si cizinci vybírají Srbsko

Nejvíce zahraničních turistů v současné době přijíždí z Turecka a Ruské federace, značný počet lidí však přijíždí také ze Severní Makedonie, Bosny a Hercegoviny a Slovinska.

Odborníci vysvětlují tento nárůst počtu turistů atraktivním poměrem ceny a kvality, kulturní nabídkou a rozvojem infrastruktury.

V posledních letech se zaznamenává obzvláště vysoký růst v oblasti venkovského cestovního ruchu.

Zatímco ještě před několika lety fungovalo v zemi pouhých 700 registrovaných hotelů ve venkovských oblastech, nyní se jejich počet zvýšil na 1 900.

Mezi perspektivní destinace pro dovolenou v Srbsku v tomto roce patří Golubac a dunajský region, kde lze obdivovat historické památky a přírodu.

Stále větší pozornost přitahují Pešter a Novi Pazar.

Srbsko se náhle dostalo na špičku žebříčků nejlepších destinací pro dovolenou díky cenám, které jsou někdy až o polovinu nižší než v sousedním Chorvatsku nebo Černé Hoře.

Kaňon Uvac

Tento na první pohled zcela obyčejný tok vymodeloval mezi městy Sjenica a Nova Varoš naprosto fascinující kaňon.

Uvac se kroutí, točí a klikatí mezi až 300 metrů vysokými skalními stěnami.

Nad jeho fantastickými meandry krouží vzácní supi bělohlaví a další ohrožení ptáci.

Není divu, že toto velkolepé údolí bylo vyhlášeno přírodní rezervací.

Kaňon Uvac meandry a sup bělohlavý

Národní park Tara

Vyrazili jsme proto po obědě se zastávkou u Neziderského jezera, odkud jsme ještě s jednou pauzou na odpočívadle pokračovali do Srbska, kde byl našim cílem národní park Tara - konkrétně vyhlídka Banjska stena.

Ráno byla krajina zahalená do mlhy a nízkých oblaků, které se postupně rozpouštěly.

Výhled do údolí je opravdu pěkný, brzy tady docela začali přibývat lidi - tato vyhlídka je jednoznačně nejnavštěvovanějším místem národního parku.

Dům na řece Drině

Úplně jiným způsobem malebné je zase nenápadné místo na řece Drině v městečku Bajina Bašta při hranici s Černou Horou.

Jeho příběh se začal psát v roce 1968, kdy si skupinka místních kluků postavila na osamocené skalce v řece dřevěný přístřešek.

Během let voda domeček zbořila a vzala hned několikrát.

Přes poměrně složitý transport materiálu na kajacích ho ale místní lidé vždy postavili znovu a dnes maličký skalní ostrůvek zdobí již šestý domeček v řadě.

Zvláštní stavby si všimli i v zahraničí.

Časopis National Geographic zasvětil chaloupce na netradičním místě jedno své číslo, a webový portál Business Insider ji dokonce zařadil mezi 16 nejpodivnějších staveb na světě.

Lazarův kaňon

Svoje balkánské putování uzavíráme v Lazarově kaňonu, který leží v pohoří Kučaj na východě Srbska.

Jedná se o roklinu se strmými skalními bloky vysokými až půl kilometru.

V nejužším místě je široký pouhých sedm metrů a mimo jiné ukrývá přes 70 jeskyní.

Kaňon fascinuje svou nedotčeností. Je dokonce tak nedostupný, že dodnes nebyl zcela prozkoumán.

Další podoby balkánského cestovního ruchu

Pokud na Cresu hledáte krásný jednodenní výšlap s malebnými výhledy a trochou dobrodružství, trasa z Martinšćice na vrchol Helm přes Vidoviči je ideální volbou.

V září 2021 jsme se rozhodli potrápit stehna, kolena a kůži a nezodpovědně jsme se vydali na nejvyšší vrchol Velebitu - Vaganski Vrh.

Velebit je pohoří v Chorvatsku, v jeho severní části se nachází národní park Sjeverni Velebit o rozloze 109 km2.

Při cestách po kopcovité Istrii jsme často naráželi na vesničky, které byly zapomenuty v čase, kde vládlo ticho, kam nevedl asfalt.

V dobách studené války, kdy bulharsko-turecká hranice představovala hranici mezi vojsky Varšavské smlouvy (Bulharsko) a NATO (Turecko), byla na obou stranách hranice vybudována rozsáhlá opevnění.

Balkánský poloostrov je k České Republice tak blízko a přitom je pro mnohé tak vzdálený.

Praktické možnosti cestování a ubytování

Cestovat lze po Balkáně individuálně autem, letecky, autobusem nebo vlakem.

Cestu po Balkáně jsem chtěla podniknout už před 2 lety, ale protože Covid.. znáte to.

Takže po dvou letech si kupuji opět letenku. Tentokrát na červen 2022 za 19,99 EUR z Bratislavy do Makedonské Skopje.

Klasicky jsem nic moc neplánovala a nechávala vše náhodě.

Po příjezdu do centra Skopje jsem si zabookovala Hostel Nordic poblíž centra za 1.400 denárů (22 EUR) na 2 noci.

Jen pro představu, cena hostelů po EU se pohybuje kolem 20 - 30 EUR za noc.

V Prištině stál hostel 9 EUR za noc a v Prizrenu jedna noc 12 EUR.

Za přejezd z Podgorice do Kotoru jsem platila 12 EUR.

Jednosměrná jízdenka z Podgorice do Baru stála 2,30 EUR a cesta trvala ani ne hodinku a půl.

Z Baru je možnost dojet vlakem až do Bělehradu. Cesta vlakem trvá 11 hodin.

V Černé Hoře byla možnost objednat si snídani za 3,50 EUR.

V Durmitoru jsme za kempování zaplatili 3 EUR za auto a 3 EUR za osobu za vstup do národního parku.

V Albánii stál jednodenní výlet na Komani lake 40 EUR.

Z Prizrenu stál autobus do Shköderu 15 EUR a cesta trvala 3 hodiny.

Z Albánie do Černé Hory trvala cesta 2 hodiny a stála 12 EUR.

Jak si vybrat balkánskou destinaci

Typ zážitkuVhodné destinace
Hory a národní parkyZelengora, Durmitor, Tara, Mavrovo, Prokletije
Kaňony a řekyTara, Piva, Uvac, Lazarův kaňon
Historická městaMostar, Jajce, Prizren, Gjirokastër, Kotor
JezeraSkadarské jezero, Ochridské jezero, Prespanské jezero
Moře a plážeAlbánské pobřeží, Černá Hora, Chorvatsko, Řecko
Autentická atmosféraAlbánie, Srbsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina

Balkán je region plný skrytých pokladů, které čekají na objevení.

Od historických měst, přes dechberoucí přírodní scenérie, až po klidná místa daleko od turistických tras - tento region má co nabídnout každému cestovateli.

Mimo informace dohledatelné na jiných webech, jako jsou kulinářské speciality jednotlivých zemí Balkánu, specifické odlišnosti v dopravních pravidlech, slovníček nejdůležitějších pojmů pro jednotlivé jazyky užívané na Balkáně, informace o umístění LPG pump a jiné detaily konkrétních zemí a Balkánu, jako celku, zde naleznete také naši přidanou hodnotu.

Nezapomeňte však, že ať už se vydáte kamkoli, cestovní pojištění je klíčem k bezstarostné a bezpečné cestě.

tags: #balkansky #poloostrov #a #cestovni #ruch