Proč je Antarktida zamrzlá a jak vznikl její ledový příkrov

Antarktida je nejjižnější a zároveň nejchladnější kontinent Země, který leží kolem jižního pólu a z 98 % je pokrytý ledovým příkrovem.

Na první pohled se může zdát, že ledová pustina Antarktidy byla zamrzlá vždy, ale její minulost vypadala jinak. Tam, kde se dnes rozkládají ledem pokrytá, nehostinná údolí Antarktidy, rostly kdysi lišejníky a lezl hmyz. Před čtrnácti miliony let byla v teď pusté antarktické krajině tundra podobná jako na Aljašce, v Kanadě nebo na Sibiři. Chladná, ale umožňující život.

Stručná odpověď: proč Antarktida zamrzla

Antarktida se pokryla mohutným ledovým příkrovem působením několika faktorů, které se během dlouhého geologického vývoje spojily.

  • Rozpad Gondwany změnil polohu a geologický vývoj kontinentu.
  • Oddělování Antarktidy od Afriky a dalších pevnin umožnilo vznik oceánských proudů kolem celého kontinentu.
  • Otevření Drakeova průlivu vedlo ke vzniku Antarktického cirkumpolárního proudu, který omezuje přísun teplé vody z nižších zeměpisných šířek.
  • Výzdvih východní Antarktidy vytvořil rozsáhlou náhorní plošinu a horské pásmo, kde se mohly začít hromadit horské ledovce.
  • Dlouhodobý pokles oxidu uhličitého v atmosféře ochlazoval planetu během větší části třetihor.
  • Vysoká nadmořská výška, poloha u jižního pólu a odraz slunečního záření ledem podporují přetrvávání velmi nízkých teplot.

Významným hybatelem zalednění planety sice byl setrvalý pokles oxidu uhličitého v atmosféře během větší části třetihor, ale v tomto případě byly kriticky důležité především geologické faktory.

Vznik antarktického ledového příkrovu

Rozpad Gondwany změnil klima Antarktidy

Celý proces zalednění odstartoval v mnohem hlubší minulosti rozpad superkontinentu Gondwana, především oddělování Antarktidy od Afriky ve druhohorách zhruba před 201 až 143 miliony let.

Hluboko uvnitř Země se tehdy spustily mohutné geologické procesy, které po více než 100 milionů let postupně zvedaly povrch východní Antarktidy.

Když se na začátku třetihor rozpadal superkontinet Gondwana (přibližně před 35 miliony lety) v paleogenu, jako poslední se od ní odělily Austrálie a o něco později Jižní Amerika v eocenu. Vznikl tak hluboký Drakeův průliv, který se dodnes rozšiřuje.

Otevřením Drakeova průlivu vznikl kolem celého kontinentu Antarktický cirkumpolární proud a s ním spojená polární vzduchová fronta. Díky tomu se Antarktida začala ochlazovat.

Antarktický cirkumpolární proud obklopuje kontinent a brání tomu, aby jej ohřály teplé mořské proudy z nižších zeměpisných šířek.

Proč je důležitá vysoká nadmořská výška

Thomas Gernon ze Southamptonské univerzity a jeho spolupracovníci nedávno prolomili jednu z nejdéle diskutovaných záhad klimatologie a přišli s vysvětlením, proč se Antarktida pokryla mohutným ledovým příkrovem o mnoho milionů let dříve než Arktida.

Badatelé zjistili, že rozhodující roli v zalednění Antarktidy sehrál vznik rozsáhlé náhorní plošiny a horského pásma ve východní Antarktidě.

Simulace ukázaly, že už přibližně před 45 miliony let se velká část východní Antarktidy vyzdvihla nad kritickou hranici zhruba dvou kilometrů nad mořem. To byla výška, při níž se mohly začít vytvářet horské ledovce.

Ve vyšších nadmořských výškách bývá vzduch chladnější, a proto se zde sníh může udržet i během období, kdy by v níže položených oblastech roztál. Jakmile se sníh hromadí po mnoho let, stlačuje se vlastní vahou a postupně se mění v led.

Tak vzniklé ledovce zvyšují odrazivost povrchu. Led a sníh odrážejí většinu slunečního záření zpět do atmosféry, místo aby se pohlcené teplo uvolňovalo zpět do okolí.

Jak poloha u jižního pólu podporuje mráz

Velká nadmořská výška většiny kontinentu a jeho poloha na jižním pólu způsobují, že sluneční paprsky dopadají pod velmi nízkým úhlem, což snižuje jejich ohřívací účinek.

V zimních měsících, které na Antarktidě připadají na období od dubna do září, mohou teploty klesnout až k mínus 60 stupňům Celsia a dokonce i níže na vnitrozemských ledovcích.

V letním období, od října do března, kdy slunce na Antarktidě nezapadá, se teploty mírně zvyšují. Na pobřežních oblastech mohou dosáhnout až k nule či lehce nad ni, zatímco ve vnitrozemí zůstávají hluboko pod bodem mrazu.

V zimě se ve vnitrozemí teploty pohybují přibližně mezi −40 až −60 °C a na pobřeží mezi −20 až −30 °C. Vůbec nejnižší naměřená teplota na Zemi padla právě zde: −89,2 °C na stanici Vostok v roce 1983.

FaktorVliv na zalednění
Poloha u jižního póluSluneční paprsky dopadají pod velmi nízkým úhlem.
Vysoká nadmořská výškaVe vyšších oblastech se sníh snadněji udrží a vytváří ledovce.
Ledový příkrovOdrazí většinu slunečního záření zpět do atmosféry.
Antarktický cirkumpolární proudBrání přísunu teplých mořských proudů.
Pokles oxidu uhličitéhoPřispěl k dlouhodobému ochlazování planety.

Antarktida nebyla vždy ledovou pouští

Chladná, ale životu přístupná tundra existovala v Antarktidě ještě před čtrnácti miliony let. Náhlé a dramatické ochlazení podnebí během relativně krátkého geologického období, před zhruba 14 miliony let, vedlo k vyhynutí rostlin a hmyzu a změnilo vnitrozemí Antarktidy z tundry ve věčně zmrzlou poušť, jaká je tam dodnes.

Dry Valleys je pro paleontology velmi bohaté naleziště pozůstatků fosilního života.

Jezera, která během roku alespoň načas rozmrzala a umožnila organismům uskutečnit alespoň krátký životní cyklus, se změnila ve věčně zamrzlou a životu příliš nepřející pustinu.

Mezinárodní tým vědců vedený specialistou na glaciální a planetární geomorfologii Davidem Marchantem z Boston University, Allanem Ashworthem a Adamem Lewisem, geology z North Dakota State University, zkombinoval důkazy ledovcové geologie, paleontologie, datování sopečného popela a počítačového modelování, aby mohli potvrdit zprávu o velké klimatické změně proběhnuvší před 14 milióny lety.

Před 14,1 milióny let bylo Dry Valleys relativně teplé. Od období před 13,9 milióny let je všechno jinak.

Průměrné letní teploty propadly v tomto období až o osm stupňů Celsia. V průměru byla letní teplota ve Valleys během tohoto mírného období až 17 stupňů teplejší než je současný denní průměr.

Tom Wagner, programový ředitel Antarctic Earth Sciences v NSF Office of Polar Programs, dodal, že Marchant a Ashworth odhalili poslední kousek života na antarktickém kontinentu. Držel se tu „zuby nehty“ - jen pár jednoduchých rostlin a hmyzu v malém jezírku, všechno ostatní kolem nich bylo promrzlé - a pak najednou odešly taky.

„Je to jedna z nejdramatičtějších a dlouhotrvajících změn, které si člověk může přestavit,“ řekl Marchant.

Co odhalily fosilie v Dry Valleys

Antarktickou ledovou pokrývku studoval geolog Adam Lewis ze Severodakotské státní univerzity. Spolu se svými spolupracovníky nalezl v údolích zachovalé zbytky lišejníků.

Lišejníky jsou v podstatě uschlé a zmrzlé, řekl Lewis.

Oproti fosilním palivům, kde se měkké materiály změnily v nerosty, většina rostlinné tkáně zůstala.

„Nejlepší na tom je, že zůstaly zachovány všechny detaily, přestože ta rostlina je mrtvá už čtrnáct milionů let.“

Další výzkum pak pod ledem odhalil zbytky miniaturních korýšů známých jako ostracoda, malé mušky a brouky a pyl z jižních bukových lesů a růžových rostlin.

Nálezy zkamenělin jsou v Antarktidě mimořádně vzácné, zejména pokud se jedná o fosilie suchozemských a sladkovodních rostlin a živočichů. Tyto jsou první objevené, ačkoliv vědecké expedice navštěvovaly Dry Valleys od té doby, co je objevila první Scotova expedice v letech 1902-1903.

Ashworth, hlavní paleontolog tohoto výzkumu, byl zvláště zasažen tím, že některé druhy rozsivek a mechorostů jsou nerozeznatelné od těch současných. Dnes se tyto druhy nachází všude jinde, jen ne v Antarktidě.

V rámci jejich výzkumu byl odhalen sopečný prach, který v geochronologické laboratoři Lamont-Doherty datovali spoluautoři studie Sidney Hemming a Malka Machlus.

Podle Lewise svědčí „čerstvost“ krystalů a skla v sopečném popelu a uchování buněčných detailů ve zkamenělinách o tom, že byly trvale zmraženy po celých 13,9 miliónů let.

„Tyto fosilní nálezy nám téměř dovolují prozkoumat Antarktidu v podobě, v jaké existovala právě před ochlazením klimatu před 13,9 milióny let. Je to jedinečné okno do minulosti.“

„Usazeniny dovolují rekonstrukce vysokohorských ledovců, tundry a jezer, a to do pozoruhodných podrobností.“

„To, co hledáme,“ dodal Lewis, „je poslední stopa vegetace v Dry Valleys. Fosilní nálezy a datování sopečného popela ukazují, že zhruba před 14,1 milióny lety tu byla oblast tundry a jezer s rozmrzajícím ledem.“

„A uvnitř těchto starobylých jezerních ložisek jsme našli tyto fosílie,“ řekl Lewis.

Výzkum Ashwortha a dalších paleoekologů ukazuje, že jezera umožňovala život mechům a rozsivkám a okolí bylo „kolonizováno“ hmyzem a křovinatou vegetací.

Proč je Antarktida chladnější než Arktida

Hlavní rozdíl mezi Arktidou a Antarktidou je geografický - Arktida je zamrzlý oceán, Antarktida pevninský kontinent.

Arktida leží na severním pólu obklopená pevninou, Antarktida na jižním pólu obklopená oceánem.

Arktida je oceánská pánev obklopená pevninou, zatímco Antarktida je masivní kontinent obklopený oceánem. Tento základní rozdíl v geografii má dalekosáhlé důsledky na klima, životní prostředí a možnosti lidského osídlení.

Arktida je mírnější a vlhčí než Antarktida a v zimních měsících má teplejší teploty.

Antarktida je naopak extrémně chladná s teplotami, které mohou klesnout hluboko pod bod mrazu.

Rozdílný je také vývoj zalednění. Antarktida se pokryla mohutným ledovým příkrovem o mnoho milionů let dříve než Arktida.

Koncem třetihor se propojily Severní a Jižní Amerika (před 2,8 miliony let) v pliocenu. Pacifik a Atlantik ztratily spojení.

Nově vzniklá Panamská šíje měla dalekosáhlý vliv hlavně v severním Atlantiku a na přilehlých kontinentech. Teplá voda začala proudit z jihu vysoko na sever, omývala západní pobřeží Evropy a vypařovala se až vysoko v Arktidě.

Tyto ledovce se staly jádry rozšiřování ledovců ve čtvrtohorách před 2,4 miliony let.

Antarktida v rychlých faktech

  • Poloha: nejjižnější kontinent, kolem jižního pólu
  • Rozloha: ~14,2 milionu km² (5. největší kontinent)
  • Ledový příkrov: pokrývá ~98 % povrchu, místy až 4,8 km silný
  • Nejnižší teplota: −89,2 °C (stanice Vostok, 1983)
  • Sladká voda: ~70 % světových zásob sladké vody
  • Nejvyšší bod: Mount Vinson (4 892 m)
  • Obyvatelé: žádní stálí - v létě ~5 000 vědců, v zimě několik set
  • Status: spravována Antarktickou smlouvou (1959), demilitarizovaná zóna

Jak ledový příkrov ovlivňuje klima

Antarktický ledový příkrov, který pokrývá skoro 98 % kontinentu, hraje klíčovou roli v regulaci globálního klimatu.

Tento masivní ledovec, obsahující největší zásobu sladké vody na Zemi, je důležitým předmětem výzkumu změn klimatu a jeho vlivu na světové oceány.

Vliv na globální klima je také odlišný. Zatímco tání arktického ledu má významný dopad na globální hladiny oceánů, antarktický ledový příkrov hraje klíčovou roli v regulaci teplot a klimatických vzorců po celé planetě.

Antarktické teploty, extrémní a nepředvídatelné, jsou předmětem výzkumu vědců zkoumajících klimatické změny. Tyto teploty nejenže ovlivňují život na samotném kontinentu, ale mají také důležitý dopad na globální klima a ekosystémy.

Život v zamrzlé Antarktidě

Antarktida je současně nejsušší a největrnější místo na planetě a jediný světadíl bez stálého lidského osídlení - žijí zde jen vědci na výzkumných stanicích.

Pod nehostinným ledem se skrývá překvapivě bohatý a odolný život - od mikroskopických řas přes kril až po velryby, tuleně a tučňáky, kteří se dokonale přizpůsobili nejextrémnějším podmínkám planety.

Antarktický ekosystém stojí na drobném korýši zvaném kril, který tvoří základ celého potravního řetězce.

Kril poskytuje životně důležitou potravu pro mnoho druhů, včetně velryb, tuleňů a tučňáků.

Antarktický kontinent je také domovem pro jedinečné druhy tučňáků, včetně tučňáků císařských a tučňáků kroužkových, kteří se přizpůsobili extrémním chladům a mají schopnost přežít v těžkých podmínkách.

Ten s přízviskem císařský je na místní mrazivé podmínky už tak dokonale zvyklý, že se klidně, jakožto jediný tučňáčí druh, rozmnožuje během antarktické zimy.

Na vrcholu potravního řetězce tady stojí kosatka dravá společně s tuleněm leopardím, přezdívaným žralok Antarktidy.

Většina zvířat se soustředí do moří Jižního oceánu kolem kontinentu. Suchozemský život je naopak minimální, rostou tam jen mechy, lišejníky a pár druhů kvetoucích rostlin.

Na pevnině je antarktická vegetace omezená kvůli extrémnímu chladu, větru a nedostatku vlhkosti. Přesto zde můžeme nalézt několik druhů mechorostů, lišejníků a dokonce i několik druhů tvrdých trav, které se přizpůsobily krátkému antarktickému létu a nízkým teplotám.

Vítr a chlad v Antarktidě vytvářejí podmínky pro unikátní meteorologické jevy, jako jsou diamantový prach a halové efekty, které jsou vizuálně ohromující.

Tučňáci a tuleni v Antarktidě

Výzkum ledu a dávného klimatu

Výzkum na Antarktidě se zaměřuje na klimatologii, glaciologii, biologii, geologii i astronomii.

Vědci zkoumají antarktický ledový příkrov, který poskytuje cenné informace o historii klimatu Země, zaznamenané ve vrstvách ledu starých tisíce let.

Ledová jádra z příkrovu starého tisíce let uchovávají záznam o historii klimatu Země, zatímco extrémně suchý a tmavý vzduch dělá z kontinentu ideální místo pro pozorování vesmíru.

Antarktida, s jejími rozsáhlými horskými pásmy a fosilními nálezy, poskytuje neocenitelné informace o tektonice desek a historii kontinentů.

Vědci z celého světa zde provádějí výzkum, aby lépe porozuměli dopadům klimatických změn a udržitelnosti života v tak extrémních podmínkách.

Je důležité to vědět, protože tak lépe pochopíme klimatický systém Země, vysvětlil význam svého objevu Lewis.

„Musíte pochopit, kde přesně byla ta hranice,“ uvedl.

Výzkumné stanice a lidé

Na Antarktidě nežijí žádní stálí obyvatelé. Počet lidí se mění podle ročního období: v letní sezoně (říjen-březen) zde pobývá až 5 000 vědců a techniků na výzkumných stanicích, v dlouhé polární zimě klesá na několik set lidí, kteří udržují provoz stanic v naprosté izolaci.

V letních měsících, kdy se teploty mírně zvyšují a dosahují až k nule, může počet lidí na Antarktidě vzrůst až na přibližně 5 000.

V zimním období, kdy se kontinent ponoří do tmy a teploty klesnou na extrémní minima, počet lidí na Antarktidě prudce klesá.

V této době zde zůstává jen několik set lidí, kteří zajišťují provoz výzkumných stanic a pokračují v klíčových vědeckých projektech.

Ta první, s názvem Villa Las Estrellas, leží na antarktickém území, na které si dělá nárok Chile. V létě má zhruba 150 obyvatel, v zimě asi 80, přičemž za fluktuaci mohou hlavně vědečtí pracovníci.

Druhým místem se statutem civilní osady je Esperanza, která je rovněž stálou celoroční argentinskou výzkumnou stanicí.

Kdo Antarktidu vlastní

Antarktidu nevlastní žádný stát.

Podle Antarktické smlouvy z roku 1959 je celý kontinent demilitarizovanou zónou vyhrazenou pro mírový vědecký výzkum, kde jsou územní nároky jednotlivých zemí pozastaveny.

Žádná země zde nesmí uplatňovat suverenitu, provádět vojenské aktivity ani těžit nerosty.

Smlouva zakazuje jakékoli vojenské aktivity, jaderné testy a odstraňování minerálů a ukládá, že vědecký výzkum a studium ekosystémů jsou hlavními aktivitami povolenými na kontinentu.

Přestože několik zemí, včetně Argentiny, Austrálie, Chile, Francie, Nového Zélandu, Norska a Spojeného království, si historicky činilo nároky na různé části Antarktidy, tyto nároky jsou pozastaveny Antarktickou smlouvou.

What's Hidden Under Antarctica?

Proč je důležité rozumět zalednění Antarktidy

Antarktida je důležitým svědkem naší planety, poskytujícím jedinečné informace o minulosti, současnosti a budoucnosti Země.

Antarktický ekosystém, ačkoli křehký, je klíčový pro pochopení globálního klimatu a ekologických procesů.

Antarktida tak zůstává kontinentem bez tradičního „vlastníka“ - místem, kde se upřednostňuje vědecký výzkum a ochrana přírody nad národními zájmy a suverenitou.

Příběh jejího zalednění ukazuje, že dnešní ledová krajina nevznikla jedinou událostí. Formovaly ji pohyby kontinentů, vznik oceánských průlivů a proudů, zvedání hor, pokles oxidu uhličitého, dlouhodobé ochlazování i zpětná vazba mezi ledem a slunečním zářením.

tags: #antarktida #proc #neni #more #zamrzle