Horké toulky
Letošní léto nám všem dává zabrat. Tropické teploty trvající již několik týdnů, absence deště, který by zchladil rozpálenou zemi – to vše vyvolávalo obavy, zda srpnové Literární toulky nebudou spíše trápením než načerpáním příjemných zážitků. Tato obava asi odradila i řadu lidí od účasti.
Teď, když to máme za sebou, můžeme konstatovat, že obavy se nepotvrdily. Ne že by nebylo teplo, ale dalo se snést. Prohlídku Znojma s odborným výkladem jsme absolvovali mezi devátou a jedenáctou hodinou, kdy slunko bylo ještě milosrdné a navíc pofukoval osvěžující větřík. A osvěžující byla i naše průvodkyně, mladá slečna, která svůj fundovaný výklad doplňovala vtipnými poznámkami.
A pak už jsme se uchýlili do chládku. V gotickorenesanční budově znojemské Galerie umění bylo příjemně. Už samotný interiér byl působivý. Navíc výstava Šťastný život v secesi nabídla nikoliv pohled umělecko-historický, ale dala nahlédnout do běžných domácností secesní doby a umožnila objevit věci neobyčejně obyčejné, kořeněné dobovým humorem a společenskými konvencemi. A kdo chtěl, mohl zhlédnout i stálé expozice muzea – kolekci mincí, medailí i nejstarší sakrální památky Znojemska – obrazy a plastiky.
Ve dvouhodinové pauze všichni využili stinných míst v restauracích a hospůdkách k osvěžení a občerstvení.
Ve 14 hodin jsme vyrazili k zámku Vranov nad Dyjí. Autobus nás vyložil před samotným zámkem. Zámek leží na jižní hranici českého státu asi 110 kilometrů od Vídně v západní části Národního parku Podyjí a je národní kulturní památkou. Patří k nejhodnotnějším světským stavbám středoevropského baroka. Vznikl přestavbou hradu připomínaného poprvé roku 1100. Současnou podobu mu s významným podílem císařského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vtiskli Althannové, kteří Vranov drželi zhruba sto let od sklonku 17. století. Dominium po nich získali polští Mniszkové. Návštěvníkům se nabízí prohlídka autentických barokních interiérů, sálu předků a kaple, ale seznámí se i s kulturou vranovského zámeckého bydlení z konce 18. stol. a z celého 19. století.
Naší poslední zastávkou byl Rajhrad u Brna. Impozantní stavba podle projektu stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla vznikla na místě původního velkomoravského hradiska a pozdějšího probošství benediktinů jako barokní klášter, který odedávna sloužil jako středisko kultury a vzdělanosti. Benediktini se po roce 1989 do Rajhradu vrátili a obývají nyní farní budovu. V zrenovované části klášterní budovy je umístěn Památník písemnictví na Moravě. Klenotem této expozice je knihovna, čítající na 65 000 svazků. Je to největší klášterní knihovna v České republice. Podle plánů Jana Blažeje Santiniho–Aichla byl začátkem 18. století postaven nový klášterní barokní kostel sv. Petra a Pavla, který byl vysvěcen r. 1739. Rajhradský kostel a klášter je po poutním chrámu ve Křtinách u Brna druhou nejvýznamnější Santiniho stavbou na jižní Moravě.
Celé naše putování jsme ukončili příjemným posezením v Klášterní taverně u sklenice piva, limonády či zmrzliny.
A tak lze konstatovat, že i sedmnácté Literární toulky se vydařily.
Mgr. Libuše Procházková