Dovolíme, aby covid zvítězil?
Ve čtvrtek 17. září se konal třetí Literární čaj v tomto roce. Několik jich muselo být vzhledem ke krizové situaci zrušeno. V únoru jsme se sešli před několikaměsíční nucenou přestávkou naposledy. Tehdy nás navštívil Aleš Palán, autor knih o lidech, žijících v samotě v lůně přírody. Společenský sál knihovny byl na besedě s ním téměř zaplněn, návštěvníků se sešlo více než šedesát.
Těšili jsme se, že když konečně v září budeme moci opět přivítat dalšího hosta, navážeme na hojně navštěvovaná literární setkávání. A přišlo zklamání. Covid zvítězil. Ač v místnosti byla provedena veškerá opatření (roušky, židle 2m od sebe, dezinfekce…), mnoho lidí současná situace od návštěvy odradila. V sále nás bylo patnáct včetně našeho hosta.
Ale ten nezklamal. Kdo si pod jménem Radek Štěpánek představuje slavného tenistu, nechť opraví svou informaci. Další nositel tohoto jména je představitelem současné mladé básnické generace. Rodák ze Šumavy, kterého studia přivedla do Brna, tady zakotvil, založil rodinu, tady žije, pracuje a tvoří.
Mám ráda poezii, ale přiznám se, že současní mladí autoři mi nejsou blízcí. Jejich poezii příliš nerozumím. Ovšem poezie Radka Štěpánka je úplně jiná. Mladý básník má blízký a vřelý vztah k přírodě a právě ona je pro něj silným inspiračním zdrojem. Autor nám četl své básně a my jsme slyšeli výpověď o světě, ve kterém žijeme, o přírodě, kterou chceme chránit, a byla to poezie srozumitelná, plná citu, empatie, porozumění.
Radku Štěpánkovi se zdá, že současní mladí autoři jsou příliš zahleděni sami do sebe, jejich básnická výpověď přináší obraz jejich nitra, jejich prožitků, ale to obecné, co by je spojovalo se čtenáři, v jejich básních chybí. Štěpánkova poezie je pravý opak. Jeho verše jsou čtenáři blízké, nacházíme v nich i své pocity, své vidění světa.
Radku Štěpánkovi je teprve 34 let a už má na svém kontě sedm básnických sbírek. Pravda, jsou to útlé knížky, ale začtete-li se do nich, určitě si řeknete s Jiřím Suchým, že „…trocha poezie nikoho nezabije…“
Co říci závěrem? Snad jen vyslovit naději, že naši členové překonají strach a že se nás na příští akci sejde více. Třeba už na Večeru pod lampou s Michalem Čagánkem nebo na Literárním čaji se spisovatelkou a cestovatelkou Hanou Hindrákovou. Vždyť i tyto příjemně strávené chvíle nám pomáhají překonat složité období.
Těšíme se na vás.
Mgr. Libuše Procházková
