Bylo nám s ní dobře

Hostem lednového Literárního čaje byla Marie Formáčková. Na setkání s paní Formáčkovou přišlo hodně lidí, sál byl zaplněn. Ti dříve narození ji pamatovali jako dlouholetou redaktorku a později šéfredaktorku časopisu Vlasta a také Květů a TV magazínu. A také jsme věděli, že je autorkou a spoluautorkou řady knih o významných, mediálně známých osobnostech. Nikdo z přítomných ale netušil, jak příjemné bude setkání s ní. Rozpovídala se především o třech osobách, které  - podle jejích slov – byly pro ni významnými „akvizicemi“. S Helenou Růžičkovou napsala devět knih, desátá vznikla až po smrti herečky. S Helenou se velmi sblížila, ta když ztratila muže a syna, žila v její rodině. Marie Formáčková mluvila o její obrovské vitalitě a optimismu, o radosti, kterou lidem rozdávala, o tom, jak pomáhala každému, kdo pomoc potřeboval.

Další osobností, o níž napsala několik knih, byla Zita Kabátová. V mládí velmi krásná, po celý život noblesní, elegantní dáma, kterou na kolena nesrazil ani zákaz vystupování ve filmu, televizi a na divadle. I Zita Kabátová hleděla na svět optimisticky. Asi to byl jeden z faktorů, který jí dopřál prožít tak dlouhý život.

Do třetice to byla Ljuba Skořepová, o níž paní Formáčková vyprávěla. Mluvila o její pracovitosti, zaujatosti divadlem, o tom, že nejen hrála, ale napsala i několik divadelních her. Tato vědma měla úzký vztah k přírodě. Na své zahradě pojmenovala každou rostlinu, dávala jim lidská jména a rozmlouvala s nimi. A měla také osobitý smysl pro humor.

Paní Formáčková se představila jako výborná vypravěčka. Její živý, barvitý a vtipný projev zaujal každého. A těch životních moudrostí a zásad, které  předala! Zkrátka – bylo nám s ní dobře.

Mgr. Libuše Procházková

Video Zdeňka Adlerová