Básník z Valašska...a z Brna

Ivo Odehnal nebyl ve vyškovské knihovně poprvé. Před několik letu tu četl svou Píseň o velkomoravské náušnici, na což vzpomíná rád a s vděčností.

Své autorské čtení rozdělil do několika částí: v první části představil básně věnované rodnému Valašsku, s nímž je básník bytostně spjat. Krajina, rodné město, rodiče, prarodiče – to byla častá inspirace jednotlivých básní. Druhá část obsahovala básně inspirované Brnem, v němž autor žije už více než půl století. Někteří návštěvníci se v nich, podle vlastních slov, „našli“. 

Velmi osobitý básnický jazyk Ivo Odehnala, metaforický, s novotvary a sugestivními básnickými obrazy nenechal nikoho lhostejným. Následné dva fejetony, vtipné, jiskřivé, vzbudily smích a pobavení. A takových fejetonů má prý autor celou stovku. Básně pro děti, kterými čtení končilo, byly přesně takové, jaké mohou děti zaujmout: veselé, naplněné humorem, psané svěžím jazykem plným slovních hříček.

Literární čaj s básníkem a poezií přesvědčil ty, kteří přišli, že i básně mohou potěšit, že  v nich lze najít cit, krásu i vlastní zkušenost. A tak dovolte jednu báseň pro připomenutí:  

Polom
A takový vítr vál
že málem s sebou vzal
celý kraj
Odnesly to ale
jenom stromy
Tam kde stál hrdý les
trčí přeražené kosti
přelámané prsty
rozbitá lesní těla
Vichřice
nad polomy
A jako vítr
co mi srdce rval
tak jsi mou duší
proletěla -

Fotogalerie

Text: Mgr. Libuše Procházková
Foto. Ing. Bronislav Zeman