Bajaja není jen princ

Hostem na třetím Literárním čaji letošního roku byl prozaik a publicista Antonín Bajaja. Přijel k nám ze Zlína, kde se narodil v rodině lékaře a kde dodnes žije. Tento vystudovaný zemědělský inženýr v zemědělství pracoval až do roku 1991 nejprve jako zootechnik, poté byl vedoucím Střediska výživy zvířat při Zemědělské oblastní laboratoři Agropodniku Zlín. Od roku 1991 se věnoval publicistice a to jak v rozhlase, tak v řadě novin a časopisů. Dověděli jsme se, že byl také spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa. Mluvil i o svém působení na katedře bohemistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého, kde vyučuje tvůrčí psaní. Studentům vštěpuje zásadu, že spisovatel má psát především o tom, co sám prožije, s čím má vlastní zkušenost.

 

Všechny knihy Antonína Bajaji se vyznačují zvláštními kompozičními postupy. Charakteristické pro něj je vrstvení několika časových i dějových rovin, které se postupně rozvíjejí a střetávají. I jazyk jeho děl je typický, rezonuje v něm valašské nářečí. Motivy jeho knih je rozdíl mezi venkovem a městem, rodina, rodný kraj, vztah k přírodě a potažmo k sobě samým. To najdeme v románech Mluviti stříbro, Duely, Zvlčení i Na krásné modré Dřevnici. A v každé z uvedených knih je i kus autorova života.

 

Je určitě škoda, že po vystoupení našeho hosta se nerozvinula beseda. Přišli jsme tak o možnost dovědět se třeba to, co autor chystá v současné době, že román Na krásné modré Dřevnici vyjde v Anglii, že román Zvlčení je v Petrohradě nejúspěšnější zahraniční knihou a další zajímavosti.

 

Mgr. Libuše Procházková