S Lenkou Procházkovou nejen o literatuře
Kdo čte knihy Lenky Procházkové, ví, o jak mistrnou vypravěčku se jedná. Na úterním Literárním čaji jsme se o jejím vypravěčském umění mohli přesvědčit „na živo“. Téměř dvě hodiny dokázala spisovatelka zaujmout posluchače. A že bylo o čem povídat!
Dcera spisovatele a scénáristy Jana Procházky vzpomněla na svého otce a vtipně komentovala svou cestu za Fidelem Castrem na Kubu, kam ji dovedl právě otcův odkaz. Představila některé své knihy a z jejího povídání bylo cítit, s jakým zaujetím píše, jak se dokáže do psaní pohroužit a zcela se mu oddat. Vyprávěla, s jakým dojetím přijala zprávu o udělení Ceny Egona Hostovského za román Růžová dáma, který u nás v době normalizace nemohl vyjít a cenu získal v zahraničí.
Velmi působivé bylo povídání o vzniku románu Beránek, který patří – jak se autorka přiznala – k jejím srdečním záležitostem. Zavzpomínala na svúj stipendijní pobyt v Mezinárodním domě umělců v Bamberku, kde tato kniha vznikala. Přiznala se i ke svým literárním láskám a zajímavé byly i postřehy z překladatelské práce. Řeč přišla i na její působení v diplomatických službách.
To, že se Lenka Procházková angažuje i ve veřejném životě, je všeobecně známo. Bylo zajímavé pozorovat, jak tato drobná, útlá žena získává na přesvědčivosti a na razanci, když se rozhovoří o svém boji o katedrálu a o církevních restitucích.
Čas strávený s Lenkou Procházkovou byl velmi užitečný. Poznali jsme nejen jednu z nejlepších současných českých prozaiček, ale i bojovnici s velkým srdcem.
Mgr. Libuše Procházková
Více fotografií na Facebooku - autor Anry Lukáč